Je to příběh stařičký,
poslouchejte dětičky.
Kdysi dávno muž spravedlivý žil,
přízeň Boha si za to vysloužil.
Muž se jmenoval Noe
a nestavěl žádné kánoe.
Byl to člověk správných mravů,
Bohovi stál za záchranu.
Postav Archu velikou,
nenech se odradit kritikou.
Všude samá chamtivost,
už mám toho právě dost.
Schovej v Arše celou rodinu,
budete ušetřeni mého činu.
Zbuduj hlavně tři patra,
musíš vzít taky zvířata.
Nevinní jsou všichni ptáci,
nezaslouží likvidaci.
Vynesl jsem rozsudek,
znovu nastolím pořádek.
Noe Archu postavil,
na záchranu vše připravil.
Ostatní se mu jen smáli,
zlou povahu dokázali.
Po nástupu zvířat a rodiny,
uplynuly v temnotě dlouhé hodiny.
Bůh za nimi dveře zabouch,
velkým hněvem potom vybouch.
Voda všechno pohltila,
Archu šestkrát otočila.
Byla však postavená dobře,
zručného stavitele nezapře.
Všechno živé zahynulo,
přičemž se zlo rozplynulo.
A tak příběh končí šťastně,
všechny dobré zachránil Noe vlastně.
Na konci té potopy,
která nemá obdoby,
Bůh vypustil všechny ven,
na jejich údiv připraven.
A teď prosím vážení,
mějte chvilku strpení.
Vytvoříme smlouvu teď a tady,
ať neprořídnou zas vaše řady.
Novou potopu znovu už nesešlu,
příště se na vás radši vykašlu.
A tak na sebe buďte hodní,
jinak budete následovat ty původní.
Jak už totiž dobře vím,
není to žádným tajemstvím,
někteří lidé se rodí zlí,
na bolest druhých nemyslí.