Co pro mě znamená HOCZ a celé RPG?

Dostal jsem prostřednictvím jedné sociální sítě tuto otázku, která mi donutila zapřemýšlet. Co mi přinesla tato hra? Co mi vzala? Je dobře, že tam pořád jsem a pořád jsem jakž takž aktivní? Není to jen ztráta času přece jen? Možná pro někoho ano. Možná to tak někdo vidí. Já ne, přestože možná ještě před rokem a půl bych mluvil jinak ze svého vzteku. Ten ale vyprchal a znovu je tu to racionálnější uvažování, které mluví jinak. Možná za tím někdo vidí tupou hru a ptá se, jak to ve svém věku můžu hrát. Já se ptám: Proč bych si nemohl hrát?

Mnoho lidí hraje počítačové hry. World of Warcraft, Counter Strike, Mafii, Call of Duty atd. Těch her je mnoho a některým hráčům rozhodně není třináct. Je jim dvacet a přesto si hrají a zabíjí čas podobnou počítačovou hrou. Podivuje se nad tím někdo? Možná ano, mnoho lidí to prostě vezme jako krácení dlouhé chvíle. Oni mají různé podobné hry a já mám HOCZ. Jediný rozdíl je, že oni všechny svoje skutky vidí, já si svoje činy musím představit. Musím zaměstnat svoji fantazii i slovní zásobu, abych mohl dál hrát toto textové RPG, které mi mnohé dalo i vzalo, což nemohu popírat.
Hoczáci jsou banda víceméně střelených lidí, kteří pro mě, ať už jsem to chtěl nebo ne, něco znamenají. Své skvělé přátele nemám v nejbližším okolí, ale třeba i ve 300 km vzdáleném městě a přeci to přátelství za to stojí. Tento projekt mi dal něco jako moji druhou rodinu. Nemusím všechny milovat. Mohu vůči některým mít i třeba ostré výhrady, ale co je to proti těm, kteří se mnou hrají a baví se spolu se mnou nad naší hrou. Ti lidé vás nevidí, nesoudí podle vzhledu, ale podle komunikačních schopností a podle toho, jak se člověk přes ten internet jeví. Jejich postavy vždy nemusí odpovídat povaze hráče, přesto většina z nich toto dělení chápe. Něco z jejich postav přeci jen ale možná mluví. Věřím totiž tomu, že postava umí na svého hráče prozradit mnohé, pokud už znáte alespoň trochu hráče i postavu.

Mám k tomu svůj důvod. Když stvoříte svoji postavu, dáte ji rysy, které se vám líbí, které obdivujete anebo také ty, které nemáte rádi. Ať už ji dáte jakékoliv takové rysy, většinou svoji postavu budete mít rádi. Mezi hráčem a postavou vznikne velice brzy pouto, které si hráč s cizí postavou nikdy nedokáže vytvořit. Víceméně každému hráči na své postavě záleží, ať už ji třeba zmrzačí na schodech nebo na nádvoří. Je to ta pravá osoba, na které si můžete klidně a beztrestně vybít zlost z reálného světa.
Moje postava je pro mě jako únik z reality do světa, kde mohu být prakticky kýmkoliv. Na kreslení mám obě ruce levý na druhou, ale moje postava má talent. HOCZ mi dalo možnost stvořit někoho, kdo má svoje klady i zápory a prakticky žije svým vlastním životem, přestože jsem to pořád já, kdo řídí její kroky. A i tak? Je mnoho věcí, které o svojí postavě nevím a které postupně zjišťuji podle toho, jak moje postava reaguje na různé podněty a osoby. Postava je svobodná natolik, nakolik je volná fantazie jejího hráče.
Pokud by ale neexistovalo HOCZ, moje postava zanikne. Bez vlastního světa nemá moc možností na svoji existenci. Rozplyne se v toku mých myšlenek, až po ní nezbude nic, možná jen vzpomínka. My ke svému žití potřebujeme víceméně naši planetu, naše RPG postavy zase potřebují svět Harryho Pottera, který nám stvořila sama všemocná dvouocasá veverka Kirara.

Nepopírám, že mi HOCZ vzalo mnoho mého času, který jsem proseděl u společných her na chatu, většinou mi to ale opravdu stálo za to. Projekt mi totiž dal mnohé, čehož si nesmírně vážím. Poznal jsem svět lidí, kteří vás při příchodu a odchodu obejmou, ať už stojíte za kteroukoliv postavou na HO. Svět, který mi dal možnost poznat perfektní a zajímavé lidi, které hrdě mohu nazývat svými přáteli. Zábavu, komunikační schopnosti, rozvinutí vlastní fantazie i rozšíření slovní zásoby a snad i zlepšení gramatiky.
Svým postavám, které se nepohybují jen na půdě HO, jsem vdechl jejich RPG život a oni dali na oplátku zase něco mně. Neřeknou mi nikdy díky, ale dávají mi možnost s nimi sdílet radosti i strasti jejich každodenního běžného života. Některé z nich mně daly něco ze sebe a já jsem jim za to vděčný. Měním se také díky jim. Propůjčují mi jiný pohled na svět, ve kterém se děje sice mnoho kouzel, ale přesto je plný obyčejných věcí z obyčejného života. A v tu chvíli si někdy řeknu, zda je moje vlastní stanovisko správné a zda to moje postava nevidí vlastně líp a z lepšího úhlu. Ano, moje postava si žije svým životem, který se neshoduje s tím mým, a přesto jsem to já, kdo její kroky řídí.
RPG je zkrátka povolená schizofrenie. Díky němu mohu svoje problémy odsunout na vedlejší kolej, mohu je alespoň na chvíli hodit za hlavu a žít v jiném světě, ve světě projektu HOCZ.

2 komentáře u „Co pro mě znamená HOCZ a celé RPG?“

Napsat komentář: Anonymní Zrušit odpověď na komentář

thirteen − 3 =