Luxus

Datum: 25. října 2015
Autor: Fori
Žánr: no… děj to má
Beta-read: žádná
Forma: er
Počet slov: 1726
Přístupnost: možná +15
Poznámka: Znovu Ollie, znovu Isaac, opět docela au aneb. Když se zamiluje šlapka.

Ollie se do továrny vrátil v příjemně unavené náladě, cestou přemýšlel o Tomovi. Ještě před hodinou byl s ním a mazlili se, bylo to prostě parádní bez ohledu na realitu všedních dní. Zapomněl, že zítra bude muset zase vstát ze své matrace a jít se prodat prvnímu slušnému zákazníkovi, teď ho to netrápilo. Ta skutečnost byla nyní natolik vzdálená, že mu ten blbý úsměv nemohla vzít. Alespoň do chvíle, než narazil na Jestera. Dozvěděl se, že má okamžitě naklusat k Isaacovi, ačkoliv vůbec netušil proč. Jasně, odvést svůj příděl, ale to dělal běžně a nikdy kvůli tomu nebyl popoháněn. Nechal úsměv zmizet a vydal se do chodby, kam už se smělo jen na pozvání a jinak jednou denně večer s penězi.

Mohutný černoch pochodoval po svém kanclu. Byl to spíš přístěnek v rozlehlé tovární hale, ale jemu to stačilo, dokonce i k tomu nasranému přecházení po místnosti. Snažil se uklidnit, než se ten kluk ukáže. Připomínal si, že jakákoliv stopa na jeho těle po bití bude znamenat snížení tržeb. Ne, musel se udržet. Nesměl ho nechat zmlátit, i když by si to Ollie zasluhoval za to, co provedl. Chodil po kanclu asi dvacet minut, než mu pípla mmska z kamer, zkontroloval fotku a vrátil mobil do pouzdra na opasku, v ten moment Ollie zaklepal.

„Pojď dál,“ štěkl ke dveřím, ale neposadil se, pouze trochu ustoupil ke stolu a sjel pohledem svého Vinnetoua. Jen krátce se zastavil pohledem na modřinách, jež byly vidět na krku, zřejmě zákazník. Ollie se tvářil nejistě.

„Chtěls se mnou mluvit?“ optal se, ale dveře za sebou bez čekání na odpověď zavřel. Vlastně ani nečekal, že by mu černoch odpověděl, jeho výraz se mu vůbec nelíbil. Už poznal, kdy bylo lepší se od Isaaca držet dál, a teď ta chvíle zrovna byla.

„Víš, jaký jsou pravidla žití v továrně? Už by sis je snad mohl pamatovat, na to jsi tu dost dlouho, ne?“ přiblížil se k němu nebezpečně. Cloumal s ním vztek a věděl, že on ví. A musel taky vědět, že v tomto stavu se mu může stát úplně cokoliv.

„Samozřejmě, že je znám,“ upřímně netušil, čím Isaaca tak nasral. Vlastně byl nepředstíraně zmatený. Pravidla přece vědomě neporušil nijak – nefetoval, na automaty už se roky ani nepodíval, natož aby hrál, odváděl požadovanou daň přesně, nedělal žádné potíže a obecně vzato, neměl nic s nikým, kdo tu v továrně přespával. Tom už v továrně přece nebyl. Nebyl to Isaacův majetek, protože už nešlapal. Nemluvě o tom, že tohle jediné pravidlo vlastně příliš nechápal. Všechny si uměl zdůvodnit, ale tohle ne. Jenže to nebyl jeho business, nemělo smysl nad tím přemýšlet. Anebo nějaké drby, kterým jeho pasák z nepochopitelných důvodů uvěřil? Ne, to nedělal.

„Tak PROČ je porušuješ?!“ vyletěl, ale zatím se držel před fyzickým napadením. Přibližoval se k němu a teď už byl skoro až u něj. A přestože ho netlačil nijak násilně na dveře, Ollie se o ně stejně opřel zády.

„Já fakt nevím, o čem mluvíš,“ zaskučel a bázlivě se před ním přikrčil, i když ho Velký černoch nikdy nemlátil. Asi dvakrát dostal pár facek, ale nikdy nic tvrdšího. Teď to ale vypadalo, že mu chce minimálně urazit hlavu a už nebylo kam couvat.

„Tak ty nevíš!“ štěkl a ruka mu cukla, ale udržel se, i když stěží. „Co ten tvůj odjezd s Thomasem před pár hodinama, co?“ zavrčel a oči zúžil, nejraději by ho rozškubal. „Je mi fuk, že se s ním vídáš, ale jestli za ním budeš jezdit z práce, aby sis mohl zašukat zdarma, tak se ti opravdu něco stane!“ vrčel na něj dál. Tušil problémy už ve chvíli, kdy se ten kluk objevil v ulici, ale toleroval to. Prý s ním jen mluvil a pak odjel se zákazníkem… tak to bylo v pořádku, ale tohle rozhodně ne, a ten idiot ještě nevěděl, o čem je řeč! Určitě ho chtěl jen nasrat, i když ten zmatený výraz vypadal upřímně. Teď v Ollieho očích viděl pochopení.

„Myslel jsem, že když už tu není, tak to takhle večer nebude problém,“ pípl tiše. Tak o tohle šlo. Pochopil to a zároveň vůbec ne. Proč mu to tak vadilo? Tom byl přece pryč a nebyl to tedy podle něj nedovolený kontakt… jenže pro Isaaca zřejmě byl.

Isaac se neudržel a Olliemu střelil tvrdou facku. „Tak ty jsi myslel! Ty nemáš co myslet!“ houkl vztekle a propálil ho pohledem. Trochu od něj ustoupil pro vlastní jistotu, aby mu nenatáhl ještě jednu a třeba silnější.

Ollie jen odklonil po ráně hlavu a svěsil ji. Nasucho polkl a zacivěl svému pasákovi na boty. Nic, co by ho vyrazilo z rovnováhy, ale pohlazení si taky představoval jinak. Nebylo to zas tak neobvyklé, na mlácení byl zvyklý kolikrát i od zákazníků, ale tohle bylo jiné. „Omlouvám se,“ zamumlal nakonec tiše a hlavu mírně pozvedl, ve tváři se odrážel strach.

Jemu se po facce naopak trochu ulevilo. Vydechl a zeptal se trošku klidněji „Zaplatil ti za to?“. Dobře věděl, že ne, ale i tak se zeptat musel. Viděl na Olliem už předtím, že se mu Thomas zamlouvá. Ostatně to bylo dost dobře patrné na baráku, když ti dva spolu natáčeli. Bylo znát, že do toho indián dává víc než do běžného natáčení, jenže tenkrát si to Thomas zrovna neužíval. Věci se ale zjevně změnily a ten kluk tomu přišel na chuť.

„Ne, ani jsem nechtěl, nebyl to zákazník,“ oznámil mu tiše i přesto, že si uvědomoval riziko svých slov. Klidně by ho za to Isaac mohl nechat seřezat do bezvědomí, ale musel to říct. Prostě to tak nebral. Nechtěl, aby mu Tom platil.

„Bezplatnej sex je luxus, kterej si ty nemůžeš dovolit,“ oznámil mu tvrdě, ale nenechal ho, aby na to reagoval víc, než jen ublíženým pohledem. „Ty jsi peníze nechtěl, já je chci,“ ustoupil od něj tentokrát víc a zle se ušklíbl. „Takže zítra mi doneseš o třicet dolarů víc, pokud je nemáš teď. Bereš si pětadvacet normálně, tak mi je dáš ještě s daní za blbost. Pokud nedáš, budu ti to navyšovat jako komukoliv jinýmu,“ sdělil mu prostě a vrátil se ke stolu, u kterého se posadil. Vlastně, co by se vztekal.

Svými slovy mu vyrazil dech. Polkl a přešlápl na místě. „Jistě, dám Ti to zítra,“ zamumlal tiše a hlavu znovu sklonil. Čekal spoustu věcí, ale tohle vážně ne. Pak se vzpamatoval a přesunul se nejistě k němu ke stolu. Z kapsy vytáhl svou nejen provozně ubytovací daň – sedmdesát dolarů a podal mu peníze skoro bázlivě.

Černoch je od něj převzal. „Je v tom i přirážka za krk?“ zeptal se nepříjemně, ale to už si peníze sám přepočítával. Každou modřinu mu účtoval a bylo jen na Olliem, aby si to vybral od zákazníka jako přirážku. Pokud ne, byl to čistě jeho problém.

„Jo, je tam… i za modřiny na bocích,“ připustil tiše. Čekal, až si to přepočítá, což bylo během chviličky. Couvl před ním, když vstal a přesunul se k němu. Netušil, co může čekat, Isaac ho ale bez jediného slova přitáhl blíž k sobě za předloktí a vyhrnul mu mikinu i s tričkem až na hruď, pak přejel jeho tělo pohledem a sjel modřiny od prstů, které Olliemu utkvěly na bocích. Ten se mlčky nechal, aniž by sklonil hlavu.

„Otoč se a kalhoty dolů,“ zasykl. Neměl jedinou chuť s ním teď cokoliv mít, což mu z hlasu přímo odkapávalo. Pustil mu mikinu a nechal ho, aby se k němu otočil zády. Trochu netrpělivě pomlaskl, když se mu zdálo, že to rozepínání pásku trvá dlouho. Jakmile byly kalhoty s trenkami u kolen, přejel mu pohledem zadek a přikývl. Žádné další modřiny neviděl, ale chvilku ho podusil a nechal ho tam stát jen tak. Kontrola majetku. Věděl, jak to toho kluka sráží, i když nějaká sebeúcta v profesi kurvy neexistovala. „Fajn, obleč se a vypadni,“ vyhodil ho sice tvrdě, ale zlost ho z větší části již opustila. Ostatně na jeho blbosti pár dolarů vydělá. Třicet nebylo moc, ale pořád bylo lepší je mít, než nemít. Ani na něj nepohlédl, tudíž jeho další ublížený pohled neviděl.

„A ještě jedna věc,“ zastavil ho ještě nakonec při cestě ke dveřím a věnoval mu znovu pohled svých temných očí, „Jestli se tohle bude opakovat, zapomenu na to, že si tě kvůli baráku držím vcelku. Na týden skončíš na ulici a kluci už se postarají o to, aby si tvýho fialovýho ksichtu nevšiml jediný chlap,“ onu výhružku mu sdělil naprosto suše. Nikdy Ollieho z továrny nevyhodil a nejspíš by ho vzal na milost po nějakých třech, čtyřech dnech, ale doufal, že k tomu nedojde. V tomhle mu docela věřil, že bude rozumný a nebude to pokoušet. Protože on výhružky plnil a Ollie nebyl úplné pako, aby to nevěděl.

Ollieho ta slova přimrazila k podlaze, alespoň na okamžik, než se vzpamatoval. Na ulici se rozhodně dostat nechtěl a zvlášť ne seřezaný nějakým Isaacovým poskokem. Nakonec se donutil bezhlesně přikývnout a s tichým pozdravem zmizel z pracovny.

Neměl chuť teď na nic, a už vůbec ne jít mezi ostatní. Raději zamířil do svého pokoje. Jassie, jeho nový spolubydlící, tam ještě nebyl. Byl za to rád, Jass byl ukecanec na entou a vyhučel by mu díru do hlavy. Měl ho docela rád, ale někdy na něj prostě neměl náladu, což bylo například právě teď. Cítil se jako nakopaný pes. Zapadl na vlastní matraci a zahrabal se pod deku. Před spaním se ale ve svých obavách z trestu stejně pousmál, když si vzpomněl na Toma.

Poprvé se vyspal s někým z lásky, nebo spíše zamilovanosti, pokud vůbec může děvka cítit něco jako zamilování. Podle Isaaca city nepatřily do slovníku šlapky. Byl to luxus, co si nemohl dovolit. Ta slova bolela, ale v jednom měl Velký černoch pravdu. Byl to luxus, který mu opravdu udělal radost.

Vlastně to bylo jeho poprvé a bylo to krásné. Všechno předtím bylo za peníze, ať už před kamerou nebo na ochcané zdi nějakého baráku v Bronxu. Nebyly v tom žádné city, byla to práce. S Tomem to bylo o tolik jiné. Bude si muset dát pozor, ale i přes výhružku nehodlal Toma pustit z hlavy, a zapomenout na možnost opakování. To prostě nešlo, nemohl to získat jen pro to, aby to kvůli pasákovi zase ztratil. Ne. Nenechá se o to připravit, i kdyby ho měl Isaac zabít.

Nakonec Ollie usnul s mírným úsměvem. V hlavě si dokola přehrával, co se ten večer mezi nimi stalo, a Tomovu tvář nedokázal vymazat. Když zavřel oči, viděl ho. Ne, nemohl ho nechat jít.

Napsat komentář

1 × 5 =

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat