Soutěžní: Proč bych (ne)chtěl být Pennywisem?

Datum: 27. srpna 2019
Autor: Fori
Žánr: zamyšlení
Beta-read: ne
Počet slov: 1077
Přístupnost: jakákoliv
Poznámka: Česká fanstránka Stephena Kinga vyhlásila v srpnu minulého roku soutěž o dva lístky na slavnostní předpremiéru nového filmu To Kapitola 2. Zadání soutěže znělo jasně – napište úvahu o tom, proč byste (ne)chtěli být Pennywisem. Výherce získá 2 lístky do pražské Lucerny a uvidí film mezi prvními v republice (vedle filmových kritiků). Popravdě, nechystal jsem se nic psát do chvíle, než se pod příspěvkem strhla vlna komentářů: “To je úplně dementní téma? Co mam na to jako napsat?”; “Jééé, do Prahy? No to ne, proč nedáte lístky do Brna?”; “Do Prahy nejedu.”; “To téma je na prd.” A to byl impuls, proč se do toho pustit! Nakonec se nějaké práce přece jen sešly, nicméně jsem to byl já, kdo nakonec 3. září 2019 jel do Prahy.
Poznámka no. 2: Pro ty, kteří neví, oč jde – Pennywise (To) je starobylá příšera z vesmíru, která kdysi dávno havarovala a spadla se svou kosmickou lodí v místě, kde později vyrostlo americké městečko Derry. Pennywise se každých 27 let probouzí a hoduje. Požírá lidi, především děti a předtím svou oběť vystraší, protože mu pak jídlo víc chutná. Nejčastěji na sebe bere podobu klauna. Ústředními hrdiny je 7 dětí, kteří se mu jako jediní dokážou postavit a utkat se s ním.

Toť otázka k zamyšlení!

Prvně je třeba si ujasnit, kým/čím je Pennywise. Příšera z vesmíru – ovšem ztroskaná příšera. Sám sebe označuje jako požírače duší a zjevuje se v podobě, která děsí, protože se živí strachem. A ve své skutečné podobě je jakýmsi vesmírným pavoukem. No ovšem, čím jiným může být taková bestie, žijící v kanále a živící se strachem? Neexistuje žádná lepší podoba, než je obří, ošklivý pavouk. Což v zásadě shrnuje vše, proč bych jím nechtěl být – nesnáším pavouky.

Z filmového zpracování, které opomíjí Želvu, bych řekl, že ztroskotané příšeře můžou chybět její druzi. Z filmu bych bral Pennywise jako jednoho jedince z nějakého vesmírného druhu příšer, které požírají světy. Pavouci jsou sice vesměs asociální zvířata, dávají se dohromady jen v případě páření. Což je jeden z nejzákladnějších pudů. Pářit se a přežít. Kdybych přemýšlel o To v tomto pozemském a filmovém pojetí, řekl bych, že tenhle životní aspekt mu musí chybět. Že musí být do jisté míry osamělý. Že mu chybí malá Pennywisátka. Lidi se vznášejí v jeho domově, ale jen sotva je považuje za společnost. Člověk taky nehledá soudružnost s šiškou salámu.

Lidi na něj nevěří a taky ho nevidí. Lidé se dívají, ale ve skutečnosti jen málokdo vidí dál, než za to zjevné. Všude se občas dějí tragické nehody, proč by mělo být to malé městečko v Maine výjimkou? A kdo by věřil, že za těmi mrtvými a zmizelými stojí vesmírná příšera z kanalizace? Haha, nikdo z dospělých! Takže je opomíjený a neviditelný. Hodí se to pro jeho životní filosofii žrát a spát. Nikdo ho nebudí a nikdo si nevšimne, když se vydá na večeři do města. Ale jeho společenský život musí kulhat. Pokud ztroskotal, asi nemá šanci, že by do Derry dorazila taky nějaká sličná TA.

Opuštěná vesmírná příšera jako pavouk. Kdo by to chtěl proboha?! Ani Srstka by to neudal. (Světlo věčné ať mu svítí.)

A když jsem se podíval na filmové pojetí, tak by bylo záhodno pohlédnout na knižní zpracování, které jsem sice nečetl, ale zběžně prostudoval v průběhu psaní tohohle… zamyšlení, nechci tomu říkat úvaha. V knižním zpracování je Želva a To. Něco velmi hodného (i když možná hloupého?) a něco velmi zlého a zjevně inteligentního. Dvě stvoření, která jsou starší než Vesmír sám. Do jisté míry bychom to mohli interpretovat jako Boha s Ďáblem.

Bůh je hodný, ale je jaksi přehlíživý. Nesleduje takové drobnosti jako umírající děti v Derry. On má přeci na bedrech svět – vesmír. Proč by se měl zajímat jednotlivci? Nemůžete plakat nad každým dítětem z pohledu celých galaxií. Pokud nějaké stvoření žije věčně, pokud je starší než vesmír sám nebo ho dokonce stvořil, pak je pro něj život jednotlivce jen zrnkem písku na poušti. Bůh – Želva vidí poušť, ale dokud jí zrnko písku nepadne do oka, pak se jednotlivými zrníčky nezabývá.

A pak tady máme TO – zcela spokojeně zneužívá přehlíživosti protivážné vesmírné entity, tedy Želvy. Žere a spí. Nic víc ho nezajímá a je naprosto spokojené. Stvořilo si vlastní spižírnu ve městě, kde si malí lidičkové žijí svými ubohými krátkými životy a co na tom, že čas od času, přesně každých 27 let nějaký děcko zmizí a udělá dobře hladovému žaludku? Žrát a spát – co by kdo chtěl víc?

No jasně, možná nějaké sebeprosazení, úspěšný profesní život… jenže tohle vše To přece získal, no ne? Dokázal si najít svět, kde může existovat nepovšimnut (pokud se na něj zrovna nezaměří tlupa ošklivých „lůzrů“), spokojeně se cpát do sytosti a nic ho neruší v jeho spánku. Takže vlastně JE ÚSPĚŠNÝM. Vůbec nemá špatný život. Odmysleme věc morálky, to je kulturní aspekt, který vznikl – vlastně těžko říct kde.

To žere, aby žilo a mělo se dobře. Takže… co vlastně dělá hůř než lidi? Lidi umí zabíjet elegantněji? Něžněji? No zeptejte se prasátek a kraviček, jestli jim smrt na jatkách připadá něžná. Samozřejmě, strach lidem nechutná, zatímco To ho zbožňuje, ale jinak? Nejsme vlastně tak trochu zrůdnější z toho pohledu, že lidi zabíjí zvířata, která jim vlastně věří?

Člověk krmí, stará se, pečuje, hladí. Nekoukejme na velkochovy, stačí jedno prasátko na domácí zabijačku. To zvíře člověku důvěřuje – nezná hlad, má se dobře. A pak najednou člověk přijde a udělá BANG. V čem je to vlastně lepší? Stavíme na důvěřivosti a bezbrannosti, To staví na strachu, víře a bezbrannosti.

Nejsme extrémně zlou entitou pro krávu, které seberou tele? Nejsme extrémně zlou entitou pro norka, který je celý život zavřený v těsné kleci, aby si následně jeho kožich oblékla nějaká ženština? Jistěže jsme! Tak proč máme pocit, že jsme lepší než Pennywise?

Na Pennywisovi je zlé jen to, z jakého úhlu ho vidíme. Je amorální, ale to jsou všechna zvířata, vyjma člověka. Vidíme Pennywise v lidském rozměru, z lidského úhlu a posuzujeme ho podle vlastních měřítek. Jenže to je ten problém, To není člověk. Je to vlastní entita s vlastními pravidly, návyky, požitky. Stejně jako je rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Je zlé zabít člověka, ale zabít slepici? Králíka? Rybu? Žijí, dýchají, cítí bolest, a přesto je zabíjíme. Takže můžeme soudit To?

A o tom to zamyšlení vůbec nemělo být, že? Jenže to souvisí. Dostal jsem se v tom zamyšlení tam, kam jsem potřeboval. Je Pennywise zlý? No ano, je. V našem úhlu pohledu je to ztělesněné zlo bez dobré stránky. Jenže Pennywise pouze dělá to, aby se měl dobře, aby přežil. A dělá to podle svých měřítek. Tak tedy – chtěl bych být Pennywisem?

A na to neznám odpověď. Pokud zůstaneme u základní myšlenky – Pennywise je velice úspěšný tvor, který dokázal postavit vlastními silami vše, co k životu potřebuje a nic mu nechybí – pak ano, Pennywisem by chtěl být každý. Každý by chtěl mít vše, po čem touží. To se omezuje jen na spánek a jídlo, jenže ve svém pohledu je extrémně úspěšný. Zeptejte se člověka, zda by si přál naplnit všechny své touhy, kdyby k tomu měl příležitost. A najděte jediného, který řekne ne.

Nelze do toho zaplétat morálku, protože člověk na své cestě rovněž není nijak morální vůči jiným živočišným druhům. Jsme ve své podstatě nemorální a skutečnost, že žijeme v jakémsi civilizovaném světě pohromadě, je vlastně naprosto šílená.

Pennywise je ztělesněním úspěšného a bohatého (vlastní svou spižírnu i domov!) jedince, který svůj život vybudoval na potravinovém řetězci a pyramidě potřeb. Pro To jsme nižší forma života – žijeme hrozně krátce a je nás spousta. Nedělají vlastně ale lidi to samé? Není Pennywise tak trochu součástí každého z nás?

(A závěrem chci podotknout, že jsem a budu masožrout, kdyby náhodou někdo nabyl dojmu, že takhle mluví zfanatizovaný vegan. :D)

Napsat komentář

10 + nine =