Bouračka

Letní déšť smáčel menší silničku a měsíc krásně osvětloval krajinu kolem. Krásná noc na sklenku vína a užít si trochu té letní romantiky. Po cestě se řítí motorkář na své Hondě a míří domů k rodičům a hlavně ke svojí přítelkyni. Slíbil jí, že se brzy vrátí a udělají si hezký večer. Vrací se brzy k ránu a spoléhá na to, že silnice budou prázdné a nikde ho nezměří. Tachometr se šplhá k 170km/h a on jakoby svoji zběsilou jízdu nevnímal. Možná je to, co ho burcuje k téhle rychlosti alkohol, který za ten večer vypil anebo snad ta lajna, kterou si dal? Kdo ví. Kolik podobných cest zažil? 5? 10? Však on už to nepočítá. Tu cestu přeci dobře zná, jezdí ji téměř každý den. Proč by se zrovna teď mělo něco stát? Ne, jemu určitě ne. To potkává jiné, jeho ne. A navíc… je to jen 20 minut cesty a tuhle noc určitě moc lidí nevyjede.

Míří dál svoji rychlostí a blíží se k domovu. Čeká jeho přítelkyně? Nebo už spí v posteli krásným hlubokým spánkem? Jak rád už by byl u ní a pohladil ji po těch dlouhých vlasech, se kterými si čas od času hraje. Chce už být zase u ní a říct jí, jak moc jí miluje. Jeho touha je natolik silná, že si dovolí za zatáčkou přidat. Žádné auto není na obzoru a radary tu nejsou. Nic přeci neriskuje. Nemůže se nic stát, ubezpečuje se ve svých myšlenkách.

Zatímco mladý motorkář míří domů, na tu samou cestu vjede nyní tmavě zelený Favorit. Sedí v něm čtyřčlenná rodinka a míří na letiště. Brzy jim začne dovolená u moře. Šetřili celý rok, aby zanedlouho mohli na dva týdny odletět pryč z Republiky a zamířit poznávat krásy Španělska. Těšili se na to všichni a ani brzké vstávání jim jejich šťastnou náladu nesebralo. V autě na zadním sedadle sedí dvanáctiletá dívka a její čtyřletý malý bráška a jejich rodiče se jen usmívají při poslechu jejich dětského hovoru o tom, jaké bude asi moře a jestli bude opravdu tak moc slané, jak jim rodiče říkaly. Zanedlouho však v autě oba dva usnou a jejich rodiče vedou jen tichou konverzaci mezi sebou, aby svoje ratolesti nebudili.

Honda i zelený Favorit se k sobě nevědomky blíží. Ani jeden řidič neví o přítomnosti druhého. Zanedlouho jsou od sebe sotva 100metrů. Dělí je od sebe úzký tunel pod tratí, který je jen taktak pro jedno auto. Zelený Favorit do něj pomalu vjede a zamíří na druhou stranu. Motorkář si až příliš pozdě všimne světel Favoritu a začne brzdit. Oba řidiči začnou brzdit a Favorit téměř zastaví, Honda je ale až v příliš vysoké rychlosti, aby dokázala zabránit srážce s autem. Přední kolo motorky prorazí čelní sklo Favoritu a auto i motorka začnou hořet.

Není nikdo, kdo by plameny hasil, není nikdo, kdo by pomohl ven zraněným z ohnivé pasti. Jsou až příliš daleko za posledním stavením.

Ten večer je ve večerních zprávách odvysílána reportáž a další den ráno vychází noviny, ve kterých čtenáři nacházejí titulek: „Srážku motocyklu s osobním automobilem nikdo nepřežil“