Dýchej, dokud můžeš

I takto se dá naplánovat vražda postavy na HOCZ, jen se to nějako neuskutečnilo…

V potemnělé zatuchlé místnosti sedí v křesle vysoký hnědovlasý muž. Na zemi leží spousty krámů, starý koberec a alespoň 100letý prach. Už zvenčí vypadá domek velmi zuboženě. Vymlácená okna a vše zpestřuje velká díra ve zdi. Těžko by se dalo uvěřit, že ještě ráno ten domek vypadal jako každý jiný tam. Upravený, čistý a hlavně nezničený. Muž, jenž sedí pokojně v křesle a v ruce drží čistou, v porovnání s okolím, nablýskanou sklenici. V ní se leskne rudá tekutina. Kaštanově hnědé oči má přišpendlené na židli, která je uprostřed oné nehezky vyhlížející místnosti. Kdyby někdo nyní vešel, asi by musel strnout na místě a vážně zapochybovat o duševním zdraví sedícího muže. Jenže nikdo nevejde. Z domu zbyli téměř jen sutiny. Na židli stojí černovlasá vysoká žena. Její zelené oči zakrývá černá páska a ruce za sebou má pevně svázané konopným provazem. Zarývá se jí bolestně do zápěstí a zanechává po sobě červené skvrny. Okolo odhaleného krku ční další provaz. Konec provazu je upevněn k pevnému trámu nad ženou. Ačkoliv dům vypadá, že se brzy odporoučí nadobro k zemi, trámy vypadají stále pevně a stabilně. Na rozdíl od muže už žena moc klidně nevypadá, ačkoliv se urputně snaží zachovávat si chladnou hlavu. Jediné, co je v místnosti ledově chladné, je vzduch. Onen sedící muž jen klidně a možná i poněkud pobaveně sleduje ženu. Dívá se na ni jako na nějaký podřadný béčkový horor.

„Varoval jsem vás Aless“ utrousí muž a upije rudou tekutinu. Chvíli ji jen nechává v ústech a až poté spolkne.
„Jděte do háje Cedricu!“ zavrčí a lehce sebou škubne. Stolička pod ní se nestabilně zachvěje.
„Vy půjdete první… na Vašem krčku se budou stopy po provazu hezky vyjímat“ nepěkně se ušklíbne a odloží sklenku na zem.
Alessandra naprázdno polkne a strnule stojí na své jediné záchraně před uškrcením, malé dřevěné stoličce. Její dech je závislý jen na ní a tom proklatém provazu, který má uvázaný okolo krku.
„Jste hnusný prase! Proč to neukončíte hned?! Aha, já zapomněla, že na to jste příliš slabý! Nedokážete to!“ vyřve na něj vztekle a zaklesne zuby do sebe. V očích muže se blýskne a zvedne se prudce z křesla.
„Jste tak naivní“ ledově se uchechtne a přejde k vyděšené ženě. Ta se zhluboka nadechne. Ví, že k dalšímu nádechu už nebude muset mít příležitost. Krutě v dechu zabrání provaz a ona se pomalu, ale jistě udusí. Muž lehýnce kopne do stoličky, která se div nepřevrátí. Žena sebou poplašeně trhne a tím si stoličku skoro sama podrazí. Zalapá po dechu, a kdyby ji oči nekryla černá neprůhledná páska, byl by vidět i vyděšený pohled.
Cedric vytáhne pomalu ruku z kapsy a stáhne ji na tvář ženy. Lehce ji pohladí, pak sjede prsty k jejímu hrdlu. Aless se ošije a nadzvedne bradu. Její dech je zrychlený a přerývavý, ačkoliv ji zatím provaz nijak v dechu nebrání. Alespoň zatím. Opět naprázdno polkne, jak se jeho prsty dotknou jejího hrdla.
„Mějte se, drahá kolegyně“ cynicky a arogantně se rozloučí s vyděšenou ženou. Pak ruku opět strčí hluboko do kapsy a spěšně zamíří přes haraburdí ke dveřím. Věnuje Aless chladný, vítězoslavný pohled a zmizí za dveřmi, které za sebou opět jen tak zavře. Neobtěžuje se ani zamykat. Žena jen velmi pomalu a obezřetně pohlédne k místu, kde tuší dveře a na chvíli přestane dýchat. Když neslyší dech muže, trochu škubne rukama od sebe, aby zjistila, že provaz, který se ji zarývá do zápěstí, je opravdu pevně utažen a nepovolí. S tichým zasyčením zůstane nehnuta stát, doufajíc, že někdo přijde. Úplně jedno kdo. Třeba i ON, aby to skoncoval…

6 komentářů u „Dýchej, dokud můžeš“

Napsat komentář

18 − 10 =