Tomu příběhu už je snad sto dvacet,
z lidové paměti se však nechystá vytrácet.
Na jeho začátku stojí zlá žena,
pověst ji uvádí beze jména.
Tato žena stala se macechou,
bohatému vdovci chtěla být potěchou.
Všechno by to mohlo býti skvělé,
kdyby tu nebyli navíc dvě postele.
Pod jejich střechou žily dvě děti,
parchanti nechtěli ani poseděti!
Ošklivé myšlenky napadaly tu ženu:
však já je z chalupy oba vyženu!
Brzy se rozhodla příležitost polapit
obě děcka přitom ošklivě zadávit.
Lahodný koláč upeče k tomu účelu,
borůvčí si natrhá zítra kvečeru.
Malé kuličky rulíku přihodí do misky,
zatímco se prodírá lesními křovisky.
Bude sladký a výborný, dětičky moje,
pohřbím vás potom do kupy hnoje.
Upekla koláč nacpaný rulíkem,
děti už neprobudí ani hlasitým budíkem.
Děti byli zpočátku neklidné,
ale věřte jí, bylo to nezbytné.
Otci žalem srdce puká,
možná byla stará mouka?
Trhání rulíku je sice tajemství,
kořenářka však odhaluje svědectví.
Zničenému otci druhý den zašeptala:
Já vaši ženu včera varovala!
V košíku máte i jahody vlčí,
tyhle ty bobule jsou umrlčí!
Řekla mi, že si to doma probere
a dál trhala ty bobule vesele.
Přísahám pane, na mou starou duši,
vaše děti si odplatu zaslouží.
Otec v tom hrozném zjištění,
nedbal na riziko vězení.
Sebral ostrou sekyru ze špalku,
nemyslel v tu chvíli na žádnou morálku.
Zlé maceše zkrátil s ní hřebínek,
sledoval pak na zdi krvavý pramínek.
Pomsta však neulevila jeho srdci
rudá krev stéká mu po kabátci.
Smrt dětí jeho čas zastavila,
k vlastnímu konci zle ho postrčila.
Na okraj skály stoupne si troufale,
do hlubin propasti vrhne se zoufale.