Nezapomínej na staré časy

Uličkou projde vyšší tmavovlasá dívka v černé kožené bundě a plátěných kalhotách. Může ji být něco málo přes dvacet. Vypadá neklidně a loudavým krokem míří k hostinci. Zničehonic se za ní objeví asi stejně starý muž v tmavé mikině, riflích a v uchu mu tkví stříbrná náušnice. Působí docela charismaticky a než by stihla jakkoliv zareagovat, pevně ji chytne za paži. Ginny sebou škubne a s kníknutím se pokusí vytrhnout. Velmi rychle ji dojde, s kým má tu čest.

„Kde máš svého prince, aby tě ochránil?“ ušklíbne se Christopher. „Chtěl jsem si to s ním vyřídit z minula, ale asi si budu muset vystačit s Tebou“ šeptne jí úlisným hlasem do ucha. Ginny mu neodpoví a není schopná se ubránit zachvění. Jeho hlas v ní vyvolává až příliš nehezkých vzpomínek.

To samozřejmě neujde jeho pozornosti a tak se zlomyslně ušklíbne. „Jsem rád, že si ještě nezapomněla, jak skvěle nám bylo v dávných dobách…“ silou ji drží a tahá k nějakému motelu.

„O co ti zase jde?“ šeptne tiše a naprázdno polkne.

„Nudím se, chci se jen trošku zabavit“ odpoví s ledovým klidem.

„Proč se nezabavíš na nějaký tý svý děvce?“ odsekne chabě a znovu se ošije.

„Právě to dělám“ zasměje se.

„Štve Tě, že jsi nikdy nedostal?“ sykne.

„Je jedno, jestli dobrovolně nebo ne, dostal jsem“ chudák chlapec ještě zřejmě nezažil milování, jen sex. Ona znovu polkne a začne se vzpírat. Tato myšlenka v ní probudila pud sebezáchovy a nehodlá se jen tak vzdát bez boje.

Chytí ještě silněji a dozajista už tam bude mít otisk jeho ruky. Strávil s ní mnoho času, zná ji. Možná ne úplně dokonale, ale leccos o ní ví.

„Přestaň…chtěl jsem být milý, ale jestli budeš dál vyvádět, změním názor…“ varuje a ona velmi rychle opět zkrotne. Jen bolestivě přivírá oči a snaží se vymyslet, jak si zachránit kůži.

„Tak se mi to líbí a teď buď normální“ zavrčí, poté s ní vejde do nějakého motelu, kde vybere pokoj, zatímco Ginny k recepčnímu vyšle zoufalý pohled. Ten je však dost starý a slepý na to, aby si všiml takovéhle věci, a ona si zase netroufá na to, aby něco řekla, nebo se nějak vzepřela. Christopher zaplatí pokoj na noc a odejde i s ní do pokoje, kde ji hodí na postel, jako by byla jenom nějaký kus masa, zamkne za sebou dveře.

Na to v jakém je stavu se velmi rychle zvedne a postaví se mu čelem propalujíc ho nenávistným pohledem.

„Probudila se v Tobě šelma?“ ušklíbne se, přejde k ní a natiskne se na ní. Ginny se rozhodne hrát s ním tuto hru a neuhne ani o kousek.

„Už ti došlo, že nemá nejmenší šanci na útěk, tak si to alespoň užiješ?“ přejede svými rty po těch jejích. Navzdory tomu, jaký to je hajzl, líbat umí perfektně. Ginny potlačí náhlé nutkání pozvracet se a dokonce mu polibek opětuje, byť do něj nevkládá žádný cit. Velmi dobře si uvědomuje minulost, i když to na sobě nedává znát. Chris ji vjede dlaní pod tričko a ihned zamíří nahoru k prsům, což ona snáší velmi těžce a touha zvracet je stále intenzivnější. Potřebuje ho ale dostat do stavu nepozornosti, proto přejede svými rty na jeho krk, snažíc se nemyslet na to, že líbá právě jeho.

„Mhm… věděl jsem, že přijdeš k rozumu“ zakloní mírně hlavu a pousměje se, zatímco ona si s ním s ledovým klidem hraje. Hodí ji znovu na postel a lehne si na ní celou svoji váhou.

Zalapá trošku po dechu a užuž by ho kopla, nakonec ji ale dojde skutečnost, že by se zpod něj nedostala.

„Pořád si napjatá, uvolni se, užívej si to, nemysli na nic, jen na dotyky, ok?“ Uvolni se, užij si to a slibuju, že Ti potom pustím… a ani mě nenapadne vztáhnout na Tebe ruku“ pohlédne na ní.

Vyhne se jeho pohledu a neodpoví. Rozhodně nemá sebemenší chuť se s ním vyspat. Raději se nechá zabít, než mít něco s ním.

„Dám ti chvíli čas na rozmyšlenou… A jak se na to tak nezaujatě dívám, přijde mi to jako velmi dobrý návrh vzhledem k tomu, že víš, jaký dokážu být…“

Stále v ní přežívá naděje na zdařilý útěk a tak se rozhodne ve hře pokračovat s tím, že se začne opět věnovat jeho krku. Nakonec do toho dokáže vložit i dobře zahranou vášeň.

„Vždy jsem věděl, že jsi moudrá žena“ usměje se a stáhne ji tričko.

Snaží se získat jeho důvěru a tak najde rukou cestu pod jeho mikinu i triko.

Zavrní jí do ouška a položí ruku na vnitřní stranu jejího stehna.

Pokusí se o přetočení a hodí přitom packy kolem něj. Snad ani nepočítá, že by uspěla.

„Já jsem nahoře“ nedovolí ji přetočení.

„Prosím…“ broukne k němu tiše a políbí ho na rty ve snaze ho odměkčit.

Vpije se do ní a nakonec se s ní otočí. Ginny si s ním ještě chvíli hraje, zatímco on jí rozepne kalhoty a vklouzne pod ně. Není schopná dál pokračovat, když se po jeho doteku znovu vrátí ten pocit zhnusení a odporu. Už nečeká na nic a vší silou ho kopne kolenem do slabin.

Bolestně zasyčí, přestane ji chvíli sledovat a věnuje se své bolesti.

Neváhá a rychlostí blesku se dostane od něj. Přeběhne sice ke dveřím. Ani nedoufá, že nechal klíče v zámku. Padající kalhoty vůbec neřeší, rychle se snaží najít nějakou únikovou cestu.

„Ty děvko…“ sykne a pomalu, ale jistě se postaví z postele.

Zoufale pohlédne na zavřené okno tušíc, že nejsou nijak vysoko nad zemí. Rozhodne se skočit a doufat, že se nezabije. Ví, že odsud se sice přemístit nemůže, ale venku ano. Pohlédne na přibližujícího se Chrise, aby zjistila, že jinou možnost nemá. Rozběhne se proti oknu a proskočí ven. Natáhne k ní ruku, mine ji jen o milimetry. Je mu jasné, že v takovémhle stavu jí jen tak nedoběhne, takže se svalí zpátky na postel.

Ginny je výš, než čekala. Nicméně ne natolik vysoko, aby pád nepřežila. Dopadne s bolestným vzdechnutím do střepů na ulici, o které si pořeže ruce a několik z nich uvízne v řezných ranách. Chvíli zůstane jen bezvládně ležet na zemi, nakonec se zbědovaně přemístí před bránu školních pozemků, kde zůstane klečet.

Sasha se právě vrací zpět do hradu a v siluetě klečící postavy rozpozná Gin.

„Pojď, pomůžu Ti“ pomůže ji zvednout se na nohy a zamíří s ní na ošetřovnu podpírajíc jí.

„Díky“ hlesne k ní v půlce cesty. Je to vlastně po době první slovo, které ji řekne.

„To je v pohodě“ dovede ji až na ošetřovnu a posadí ji na postel, jen zavolá ošetřovatelku a bez jediného pohledu k ní zmizí v útrobách hradu. Ginny za ni pohlédne a schoulí se na posteli.

O několik minut později vtrhne Jake na ošetřovnu a přejde k ležící Ginny. Sasha mu zřejmě dala vědět.

„Bože, co se stalo?“ vyhrkne poplašeně, zatímco Ginny otevře jedno oko a vzhlédne k němu.

„Co se stalo?“ zopakuje svoji otázku.

„Proletěla jsem oknem“ šeptne nakonec.

„Proč? Jak to?“

Ona však nechá jeho otázku po zaváhání bez odpovědi.

„Tohle mi nedělej… ležíš tu po ošetření, protože si proletěla oknem, tak povídej…“

„Není to nic vážného“ odpoví na zcela jinou otázku.

„Neodbočuj Ginny, proč si proletěla tím oknem?“ v jeho hlase je znát, že to myslí vážně a ona by mu velmi ráda řekla pravdu, ovšem momentální strach ji to nedovoluje. Zůstane tedy mlčet a mžourá na něj jedním okem. Jaka to donutí přemýšlet, o co by mohlo jít. Nemusí však přemýšlet dlouho. Ginny zavře na chvíli oko a poté na něj znovu pohlédne, tentokrát oběma. Jake ten pohled zná. Viděl u ní už tento pohled… měla ho vždy když…

„To ne…to se nestalo…“ zavrtí hlavou a náhle v něm vzplane vztek. Ginny jen zarytě mlčí. Uvědomuje si, že mu to došlo.

„Kde je?“ zeptá se a je vidět, že ho jde zabít.

„Já nevím…“ šeptne popravdě.

„Kde jsi proletěla tím oknem?“

„V nějakém motelu“ hlesne a chňapne ho za ruku ve snaze ho zastavit. Momentálně ale není dost silná. Jake ruku vytáhne z jejího sevření.

„Ne Gin, jdu…“ oznámí nesmlouvavě.

Polkne a nechá ruku volně spadnout sledujíc ho pohledem, ze kterého on, který ji zřejmě zná ze všech nejlépe, dokáže vyčíst, že všechny ty vzpomínky a bolest jsou zase zpátky v celé své “kráse“.

„Skončí to… slibuji…“ dá jí polibek do vlasů, krátce na ni pohlédne a odejde. Ginny jen slabě přikývne a zavře oči ve snaze usnout.