Měsíc v úplňku osvětloval zasněženou krajinu. V téhle době jen málokdo chce trávit venku, zvláště když co nevidět opět začne chumelit. Zimní měsíce jsou zde, na severu Finska velmi chladné a temné.
A přesto je někdo teď, v tomto čase, venku. Asi dvacetiletý mladík se přes les vrací domů. Jde o zlodějíčka, jenž se do Finska přestěhoval před pár měsíci a sprostě zneužívá důvěřivosti Finů. Mezi místními obyvateli je známý tím, že krade. Kdyby jen tušil, co se dnes v noci v lese skrývá, snad by raději šel po silnici a nezkracoval si cestu.
V hustém porostu sedí šedočerná mohutná vlčice. Zdá se naprosto uvolněná a očekává, kdy se kdo, nebo co objeví. Náhle nastraží uši a pozvedne hlavu. Tiše zavrčí a vycení svoje bílé a nebezpečně vyhlížející tesáky. Poté se pomalu zvedne a neslyšně se rozběhne za zdrojem hluku. Netrvá to dlouho a doběhne ke stopám, které za sebou mladík zanechává už od doby, kdy uhnul ze silnice. Vlčice nadále pokračuje v jeho vlastní stopě.
Mladík nemá sebemenší šanci zjistit, že je pronásledován, proto se dál brodí sněhem, který ho značně zpomaluje. Zato vlčice postupuje v jeho stopách rychle a zcela neslyšně. Proti muži má nemalou výhodu v dokonalé znalosti terénu. V momentě, kdy je vlčice dostatečně blízko, uhne z cestičky, kterou ji její kořist celou dobu prošlapávala a obloukem mladíka oběhne tak, aby se dostala před něj. Poté se volným krokem rozejde se sebejistě k němu.
Zastaví se jen pár metrů před ním, přikrčí se k zemi a s odhalením tesáků na něj zavrčí. Muž ztuhne a s vylekaným výrazem hledí vlčici do očí, která mu jeho pohled oplácí. Nakonec se rozhodne otočit a začít utíkat na druhou stranu, zpět k silnici. Vlčice chvíli zůstane jen nehybně stát. Poté se rozběhne za svým cílem opět v jeho stopě a opět ho začne pronásledovat.
Brzy jí však toto stálé pronásledování začne vysilovat, zrychlí a bez obtíží doběhne muže. Skokem se mu vrhne na ruku. Ten zařve bolestí a vlčice ho v ten moment strhne k zemi. Bleskově se mu zaútočí na krk. Zakousnutí do hrdla doprovází další přidušený výkřik. Je to poslední zvuk, který zloděj ve svém životě vydal. Jen krátkou dobu se oběť zmítá. Její vytřeštěné oči hledí do prázdna. Vlčice několikrát trhne směrem k sobě a se zakrváceným čumákem očichá muže. Chvíli jen tak na muži stojí, než se začne krmit.
Poté, co se nažere, vyhrabe tlapami díru do sněhu. Pokusí se hrabat i ve zmrzlé půdě, což se ji nezdaří, takže schová zbylé maso jen do díry ve sněhu. Díru opět zahrne sněhem a místo udusá čenichem. Útoku, který zde proběhl, nasvědčuje jen do ruda zbarvený sníh a kousky látky, které vlčice strhla. Vlčice prozkoumá ono místo a rozejde se směrem k vesnici. Tam, kam mířil i onen mladík. Dojde až na kraj lesa, kde se zastaví a unaveně si lehne do sněhu. Stočí se do klubíčka a se zívnutím zavře oči. Přečká zde, než se začne rozednívat.