Nepříjemný šéf

Stříbrné BMW zastavilo v rozlehlé průmyslové hale dlouho po desáté večer. Jay stojící u vlastního vozu pohlédl s přimhouřenýma očima do oslňujících reflektorů a na hodinkách zkontroloval čas. Bylo půl jedenácté – dohoda zněla v deset. Svou rozladěnost nedal znát ani před Christianem, který poctivě stál po jeho boku a sledoval bedlivě auto jejich společnosti, která je přijela pozdravit sem, patnáct kilometrů za Londýn.

Když auto zastavilo, reflektory je přestaly oslňovat. Z auta nejdřív vystoupil řidič – vyšší muž ve vojenských kanadách, modrých džínách a neformálním rozepnutém saku, pod kterým měl zřejmě pistoli. Obešel zpředu auto a otevřel dveře staršímu muži za místem spolujezdce. Starší a evidentně váženější z dvojice byl oblečen do černého obleku s bílou košilí a tmavou kravatou, v ruce měl hůl, o kterou se cestou k nim opíral. Mladší muž z kufru ještě vyndal kožený černý kufřík a vydal se za ním. Dostal se až těsně za jeho záda a srovnal s ním krok. Choval se od pohledu profesionálně.

„Omlouvám se, pane Eskine, muj idiotský řidič není schopný ohlídat si stav dálnice,“ zamručel stařec a došel až k Jayovi, ruku pozvedli ti dva téměř současně. Jay mu krátce ruku stiskl a pouze přikývl. Neviděl jediný důvod, proč podobnou úvodní větu komentovat, místo toho přelétl pohledem tvář ochranky Carla Meyera. Muž, ten idiotský řidič a ochranka v jednom, nehnul jedinou brvou.

„Můžeme rovnou vyřešit, proč jsme tady? Měl bych být za chvíli někde jinde,“ nebyla to úplně pravda, ale Jay neměl chuť se tady zdržet déle, než bylo nutné. Zvlášť s Carlem Meyerem. Levačku s kufříkem plným prvotřídního kokainu lehce pozvedl.

„Ano, samozřejmě,“ přikývl muž a své ochrance kufřík s penězi spíš vytrhl, následně mu ho však vrazil do náruče a klíčkem ho otevřel. Byly v něm úhledně vyskládány stolibrové bankovky. Po otevření ustoupil a odkryl tak Jayovi výhled. Umožnil mu tak se přiblížit a peníze si přepočítat, čehož Jay využil, jen krátce zvedl pohled od obsahu kufříku a pohlédl zpříma do očí ochranky. Muž mu nevěnoval pohled, sledoval Christiana. Peníze byly v pořádku, Jay ustoupil.

Vlastní kufřík vložil Chrisovi do rukou o poznání klidněji než jeho partner. Kódem ho otevřel a ustoupil, aby prohlídku zboží umožnil také Meyerovi. Ten toho podle očekávání také využil, byť prozkoumal obsah jen velice zběžně. Jako vyjádření své spokojenosti přikývl. Chris na toto gesto kufřík zavřel a podal ho Jayovi přesně tak, jak měl, Meyer však zúžil nebezpečně oči. Jay si toho všiml, ale rozhodl se to přejít stejně jako jeho úvodní větu, kufřík mu prostě předal.

Meyer zavřel kufr v rukou své ochranky a stáhl si ho k sobě, načež ho Jayovi podal s klíčky ve stejný okamžik, jako si přebral vlastní zboží. Se zaplacením mu věnoval vážené přikývnutí. Hůl si přidržel v ruce, kterou zboží přebíral. „Děkuji, pane Eskine,“ jeho poděkování znělo upřímně, ale Jay tomu muži příliš nevěřil, byť si ten pocit neuměl vysvětlit.

Navenek však svou nedůvěru nedal ničím najevo. „Bylo mi potěšením, pane Meyere,“ brouknul mu v odpověď a věnoval lehké kývnutí hlavou. Ruku na pozdrav mu tentokrát podal o něco dříve, jeho společnost to však akceptovala a ruku přijala, aniž by se ho dotkla druhou rukou.

„Nápodobně,“ přikývl stařec a po krátkém stisku ruky se otočil na patě a kufřík se zbožím stejně neurvale vrazil do ruky své ochrance. Ta ho bez protestů přijala a zařadila se za něj, když zamířil k autu. Jay je zůstal sledovat, rozhodl se počkat s otočením až do chvíle, kdy bude Meyer u auta. Kufr s penězi si nechal v ruce, Chris se k němu přesto přesunul trochu blíže.

Pozoroval, jak Meyer došel k autu, a když se ho ochranka rozhodla předejít, aby mu otevřela dveře, dost tvrdě ji praštil přes pravé koleno dřevěnou holí. Mířil přesně. Ochranka neměla jedinou šanci, aby takový nečekaný útok ustála.

Muž se s heknutím a bolestným zabědováním svalil na zem a upustil přitom kufřík. Rukama instinktivně chytil zbourané koleno a až poté si všiml, že na něj Meyer namířil odjištěnou pistoli. I na tu dálku bylo vidět, jak ztuhl.

Na Jaye tohle bylo až příliš, položil kufřík a vydal se k nim docela rázně, sám ruku přesunul na rukojeť vlastní pistole pod sakem, ale zatím ji nechal v otevřeném pouzdře. Chris pozvedl obočí, ale chytil se okamžitě a k těm dvěma zamířil přímo po Jayově boku. Sám po zbrani zatím ani nesáhl, jen s dokonalým poker facem sledoval dění.

„Co si o sobě myslíš, ty fracku?!“ houkl stařec na ležícího muže, který neměl jediný prostor, aby mohl vytáhnout vlastní zbraň. Ani se o to nesnažil, místo toho pomalu zvedl ruce nahoru ve vzdávajícím se gestu. Byl mu u nohou naprosto odkázaný na milost a nemilost. Ani jeden si nevšiml, že se k nim blíží protistrana.

„Meyere,“ oslovil Jay svého obchodního partnera nahlas, ale vcelku klidně. Jmenovaný se k němu prudce otočil, pistoli zamířil proti němu. Možná ne zcela úmyslně, přesto tím dal zcela jasný impuls, Chris byl svou reakcí bleskový. Do Jaye strčil rukou a sám udělal dva kroky bokem, zatímco zpod saka vytáhl pistoli a odjistil, připravený v další vteřině střílet. Meyer si své chyby byl zřejmě vědom, protože sám velice spěšně pistoli odklonil zpět na svůj původní cíl. Přesto na něj v tu chvíli mířily už dvě pistole, Jay se podvolil Christianově odstrčení do strany, přesto byl schopen po nabrání rovnováhy vytáhnout pistoli a zamířit.

„Při vší úctě, tohle se Vás netýká,“ zavrčel na něj Meyer a ty dva sjížděl téměř nenávistnými pohledy, pak však pohled stočil zpět na muže, který zůstával na zemi, neschopný po ráně do kolene vstát.

„Při vší úctě k Vám, pane Meyere, Vaše ochranka reagovala tak, jak měla a pokud si s ní chcete řešit něco, co předcházelo Vašemu příjezdu sem, řešte si to v soukromí,“ oznámil mu Jay poměrně razantně, pistole nadále zůstávaly namířeny. Chris sice toho starce bedlivě sledoval, přesto měl v periferním pohledu také šéfa. Čekal na povel, ale Jay mu nedal ani jeden.

Meyer ještě chvíli držel pistoli zvednutou proti své ochrance, pak ji však pomalu zajistil a vrátil pod sako. Jay s Chrisem sklonily vlastní zbraně krátce na to. „Omlouvám se, pane Eskine,“ zamručel neupřímně a obrátil se zpět ke dveřím auta, které si otevřel sám a nastoupil. Muž na zemi jim věnoval krátký, avšak vděčný pohled a namáhavě vstal. Za svým šéfem zavřel dveře a pajdavě odkulhal na místo řidiče. Bez dalšího zdržování halu urychleně opustil.

Jay se mlčky vrátil k autu. Měl o čem přemýšlet, každopádně pocit z tohoto obchodu nebyl dobrý. Osud toho sraženého muže mu zůstal v hlavě, i když sám netušil proč. Nikdy se nepletl do věcí protistrany, už dlouho na něj však nikdo neudělal tak negativní dojem jako Carl Meyer. Nedokázal pochopit, proč se ten stařec rozhodl z ničeho nic zlikvidovat vlastní ochranku. Stejně tak zmatený zůstal Christian a ani společná konverzace cestou zpět do města neposkytla přijatelnou odpověď.