Tváří v tvář

Seděl na zadním sedadle své Audiny, která pod vedením Darrena uháněla směr East End. V salonku luxusní restaurace měl předat ruským vypatlancům svoje těžce vydřené peníze za to, že nechají Angela Lawrence na pokoji a nebudou nadále usilovat o jeho život. Dohoda byla rychlá a bez komplikací. Dnes večer jim předá 80 000 liber a oni odvolají svého nájemného zabijáka. Bylo jen málo lidí v jeho okolí, za které by byl ochoten tuhle sumu skutečně vyplatit. Angie byl příliš cenný, a proto byl jedním z nich, ale přesto sportovní taška v kufru auta nebyla naditá penězi. Nebyla to jeho vina. Jay Eskin byl třeba nebezpečný a amorální zločinec, na což byl ještě navíc velmi hrdý, ale zároveň uznával dohody, na které podal ruku. Kdyby šlo všechno podle domluvy, pak by on svoji část splnil do puntíku.

Základní poučka zní: nikdy nevěřte ruským bolševickým bastardům. Ač Rodina operovala na území Británie, stále se skládala z těch stejných zmetků. A ti jen skutečně neradi opouštěli svoje schválené plány. Dohoda, která mezi nimi proběhla, byla až příliš jednoduchá a prostá na to, aby byla skutečná. Strávil dva dny a dvě noci tím, že hledal v záznamech od začátku roku, aby našel konkrétní bod nula, od kterého se spustila řetězová reakce – zájem Rodiny o jeho záležitosti, pokus o vraždu Angela a domnělá dohoda. Byl si naprosto jistý, že mu něco uniká a jestli to nenajde, bude mít velký problém.

Jeho práce se vyplatila ve chvíli, kdy ten bod našel. Pravda, byla to dobrá práce i Vasilije, který naštěstí byl ochoten zapátrat. Díky jeho informaci dokázal datovat 4. červen 2016, kdy proběhla předávka zbraní na jihu Londýna. Prodané zboží z této předávky se ocitlo u skupiny ozbrojenců v Abcházii, která s nimi postřílela pár rodinných příslušníků ve městě Gali a pevně převzala kontrolu. Rodina následně šla po stopách dodavatele, co tak sprostě a navíc nevědomky zmařil jinak promyšlený plán. Jay se dostal do konfliktu mezi nimi, aniž by to vůbec plánoval, rozhodně se ale nemínil omlouvat. Nebylo jeho věcí, kde zbraně končí a proti komu budou použity. S Rodinou vedl chatrné příměří, ale byl to on, kdo měl v konečném důsledku navrch. Velká část Londýna byla de facto jeho a on byl připravený svou pozici hájit před kýmkoliv.

Audi zastavila na soukromém parkovišti a Christian vystoupil, aby mu podržel dveře. Darren mezitím došel otevřít kufr a tašku mu podal, aniž by vůbec tušil, co v ní skutečně je. Chris nic ani gestem nenaznačil, místo toho se zařadil za svého šéfa a doprovodil ho k zadním dveřím restaurace. Jay zaklepal a nechal se vpustit nevysokým mladým mužem. Ten je následně beze slova zavedl do špatně osvětlené místnosti, v níž seděli tři muži v dobře padnoucích oblecích a za nimi stáli dvě gorily s automatickými pistolemi pod saky.

„Zdravíme vás, pane Eskine,“ neodpustil si úvodní zdvořilost muž uprostřed. Přes mírná slova byl jeho výraz kamenný a oči ledově chladné. Nechtěl vyjednávat… alespoň něco měli s Jayem společné. Nevysoký uvaděč urychleně zmizel za dveře, které za sebou zavřel.

„Taky vás zdravím… a nesu vám nepříjemnou novinu,“ spustil Jay klidně s výrazem hraného smutku, zůstal stát jen nedaleko od jejich stolu s rukama založenýma před sebou, v levačce držel tmavou sportovní tašku, kterou mu Darren podal. Chris se držel jen těsně za ním s rukama rovněž založenýma před sebou a pohledem upřeným na členy ochranky. Byli v oslabení, ale nechávalo ho to klidným. Nebylo to poprvé ani naposledy, co se s Jayem dostali do situace, kdy byli v početní i prostorové nevýhodě. Na první pohled nevýhodná situace nebyla zas tak výjimečná a v převážné většině případů ani fatální.

Muži proti nim se zatvářili znepokojeně, ale k odpovědi se stihli jen nadechnout, Jay jim velice nezdvořile nedal prostor k delší reakci. „Peníze nebudou, ale přinesl jsem vám něco, co jste si u mě nechali, zřejmě omylem,“ slova působila dojmem, jakoby tomu skutečně věřil. Jen nedopatřením k němu nastrčili krtka, to se přece stává.

Jay tašku hodil přímo před ně, aniž by se sám přiblížil, pouze nezaujatě sledoval jejich měnící se výrazy, které od klidného přešli k znepokojenému a následně rozzlobenému. V tuhle chvíli se v nich znovu projevilo znepokojení a nevyřčená otázka.

„Co to má znamenat, Eskine?“ zeptal se nabroušeně muž na levém kraji s výrazným ruským přízvukem. V jeho očích byl vidět strach, přestože se ho usilovně snažil skrývat. Věci se zvrtly, plán přestal fungovat tak, jak měl. Na podobné komplikace v tuhle chvíli už nebyli připraveni. Eskin neodpověděl, pouze pokynul, aby tašku otevřeli, vysvětlení mělo svůj čas.

Muž uprostřed po poměrně dlouhém váhání nakonec vztáhl ruce k zipu tašky a rozepnul ho. Dovnitř nakoukl jen na krátký okamžik, pak se prudce odtáhl a do očí Jaye pohlédl s hlubokou nenávistí. Ti další dva následovali jeho příkladu a nahlédli pod látku tašky sami. Jejich ochranka působila zmateně.

„Překvapilo mě, jak jste byli ochotni vyjednávat o životě mého člověka,“ začal Jay s vysvětlováním, na rozdíl od nich zůstával setrvale klidný. „Tak jsem pátral a našel jsem to, co jsem hledal. Strčili jste mi do díry krtka a mysleli si, že sežerete zdarma peníze a jako bonus získáte moc tím, že mi zničíte obchod. To byl skutečně dobrý plán,“ vysmekl jim poklonu i hlavou. „Problém je ten, že jsem vašeho člověka objevil a vzal si to osobně, takže teď mě velmi dobře poslouchejte,“ a právě po těchto slovech přestal být klidný. Přisunul se blíž ke stolu a ruská ochranka zpozorněla, přesto zbraně zůstaly pod saky. Chris se nepohnul, sledoval je však o to pozorněji.

Jay sáhl do tašky a uřezanou hlavu jejich muže jim hodil rovnou na nablýskaný dřevěný stůl. Přesně tak, aby se jejich oči střetly s mrtvým druhem, nebo spíše s tím, co zbylo. Po tomto činu ochranka ruské strany vytáhla pistole a Chris je napodobil, byl ve své reakci skoro rychlejší než oni. Nikdo však nevystřelil, Rus uprostřed zvedl hbitě ruku a ochranku zarazil, aniž by spustil pohled z Jaye. Jeho gorily poslechly a zbraně nechaly skloněné, Chris tu svoji nechal mírně pozvednutou a v pozici, ze které mohl prakticky okamžitě střílet. Sledoval je všechny, aby mu neunikl žádný jejich pohyb. Jay ho nebrzdil.

„Byl jsem ochotný vám skutečně zaplatit, nicméně jste mě sami přinutili, abych svůj postoj změnil. Pan Makari si s panem Polzinem z FSB včera večer detailně prošel tok peněz mezi Moskvou a Londýnem. Mám takový nemilý pocit, že pana Polzina vaše Rodinka velice zajímá,“ zatvářil se skoro soucitně, ale brzy výraz srovnal a vrátil do něj chlad. „A kdybyste měli náhodou dojem, že to z FSB sfouknete jako obvykle, chtěl bych vás ještě upozornit na skutečnost, že pan Kasabian se rozhodl s vámi zrušit obchodní dohody poté, co jste mu nastínili vaši nekorektnost,“ usmál se na ně vítězoslavně. Bitvu možná prohrál, ale ve válce zvítězil, a právě teď jim dal knockout.

Muži u stolu viditelně zbledli. „Čím?!“ vyhrkl muž vpravo a zapátral v očích Jaye s obavami o vlastní krk.

„To je přece jasné. Předat jen tak kontakt a vykecat veškeré obchodní zájmy a cíle protějšku, to se v byznysu nedělá,“ pokrčil rameny, jako by to nebylo evidentní a mírně nad nimi zavrtěl hlavou, jako by je litoval. Naopak byl rád, že to takhle všechno vyšlo a vlastní lasičce v jejich kurníku dokázal zajistit krytí natolik dobré, aby na něj nepadl obviňující prst. Kdyby nechránil vlastní lidi v cizích norách, nemohl by hrát s tak vysokými kartami.

Rusáci se nevzmohli na slovo, pouze si vyměnili zmatené pohledy. Jay jim věnoval zlomyslný úsměv. „Takže mám dojem, že vy máte svých starostí v tuhle chvíli až moc. Pokud byste se ale přece jen rozhodli proti mně něco podniknout, rád bych vás předem upozornil na skutečnost, že londýnská speciální jednotka policie je v pohotovosti a stačí jediný pokyn, aby vám tu vyrazili dveře a pozatýkali podplacené kolegy na letišti v Gatwicku,“ informoval je s čím dál tvrdším výrazem a drze se jim následně opřel o desku stolu, „jestli zkřivíte vlas komukoliv z mých lidí, vymažu vás z mapy podsvětí,“ zavrčel poměrně tiše a pak se prudce narovnal. Schůzka skončila.

Bez dalšího slova se otočil na patě a vyrazil ze dveří. Chris za ním spíše vycouval, aby se ujistil, že nebude třeba opětovat palbu, ale Rusáci na ně zůstali civět jako přidušené slepice. Budou mít velké problémy sami se sebou, natož aby se pouštěli do otevřené přestřelky s Eskinem. Jay prošel rázně ven a zamířil k autu.

„Tohle šlo dobře,“ zamručel k němu Chris po jeho boku a schoval znovu pod sako pistoli, rázný krok s ním udržoval bez problémů. Jay neodpověděl, pouze přikývl. Slabý úsměv si dovolil ve tváři promítnout až ve chvíli, kdy seděl znovu ve svém autě. Problém byl vyřešen.