Večer U Jednovoký vrány

„Copa se nemůžu ani v klidu vychcat?“ zamručel si sám pro sebe, zatímco stál u mušle na ne úplně voňavých záchodech, ale co by člověk chtěl v sobotu večer v baru „U Jednovoký vrány“. Nebyl to pajzl, ale do michelinské restaurace to mělo taky dost daleko. Sešel se tu s Tommym u jednoho piva, jenže docela brzy osiřel. A teď co s načatým večerem? Dal si sám ještě dvě piva, nějaké chipsy a už se pomalu schyloval k tomu, že zamíří domů do Islingtonu. Pivo ho vyhnalo sem do romantického prostředí tří mušlí a dvou kabinek na pánských toaletách. Z chodbičky, která vedla k záchodům, slyšel přes dveře hádku muže a ženy.

S podmračením dodělal, co musel a následně i to, co se slušelo a patřilo, načež zamířil ven. Dveře si jen pootevřel, aby vykoukl, co se děje. Chtěl se přesvědčit, že nedostane půllitrem po hlavě, ale zdálo se, že nic takového nehrozilo. V úzké chodbě stála asi třicetiletá žena v černých šatech nad kolena a o něco starší muž. Ten k němu stál zády a držel tu ženu za zápěstí.

„Nech mě, Franku! Říkala jsem, že to nechci,“ křikla žena na muže, jenž ji držel, a v šeru dokonale přehlédla, že se dveře na pánské toalety pootevřely. Když z nich však vylezl celkem vysoký muž s krátce střiženými vlasy, zaváhala a ještě trochu se od Franka zkusila odtáhnout. Ten o ničem netušil.

„A já ti řek, že se ti to kurva bude líbit,“ zahučel Frank, aniž by tušil přítomnost někoho za sebou, alespoň dokud se muž neozval.

„Hej… ta dáma ti snad něco řekla, ne?“ zahučel k Frankovi a narovnal se. Byli zhruba stejně vysocí s podobně vypracovanou postavou, oba v sobě už něco taky zřejmě měli, šance byly vyrovnané.

Frank se zprudka otočil a podíval se do očí tomu, kdo se na něj opovážil promluvit. Ženu tak nechtěně pustil a ta se od obou mužů dost rychle odtáhla na tři nebo čtyři kroky. Zřejmě nebyla hloupá a tak tušila, co může přijít, když zasyčí dva kohouti na jedné kupce hnoje.

„Ty se do toho nepleť, vořechu,“ zavrčel na něj Frank a výhružně k němu přistoupil trochu blíž.

„Vořechu? Co to doprdele je?“ cítil se tak trochu vykolejený tím, jak ho ten chlap oslovil. Byl z Durhamu, což je od Londýna celkem kus, ale ani tam se nic takového nepoužívalo. Napjal se a narovnal. Už teď věděl, že Frank s divným slovníkem krovky vážně nestáhne. A tušil správně.

Místo odpovědi se po něm muž tvrdě ohnal levačkou. To Randyho vykolejilo. Očekával ránu pravou rukou, protože pravou rukou Frank svíral ženinu ruku. Takže se trefil a vedlejší důsledek byl, že si příjemce rány ještě prokousl ret. Ucouvl se skloněnou hlavou, aby získal čas a následně sám zaútočil. Frank první ránu vykryl, druhou ale nestihl a musel couvnout. Randymu se tak podařilo vynulovat body, které ztratil tím, že nedal ránu jako první. Jenže jen tak lacino to skončit nemohlo. Frank na něj vyběhl, Randy se pootočil, nastavil do cesty koleno a podrazil mu tak nohy.

Jeho protivník se ovšem uměl prát a rozhodně nebyl opilý. Alespoň ne natolik, aby jen tak prohrál hospodskou rvačku. Strhl Randyho k zemi sebou, a jakmile mohl, praštil ho do břicha pěstí s plánem se s ním překulit a dostat toho feministického sráče pod sebe. Víc ovšem nestihl. Randy mu věnoval přímou pěst na nos, čímž mu nos pravděpodobně zlomil podle tichého křupavého zvuku, a navíc mu přebytečnou energií rány poslal hlavu tvrdě proti dlažbě. Muž povolil a zabědoval.

Randy se narychlo odtáhl a vstal ze země s tichým zaskučením. Pravačkou si držel břicho a funěl jak parní lokomotiva ve skotských horách. „Do prdele,“ zaskučel tiše a zkusil se trochu narovnat, tvář v porovnání s břichem prakticky necítil. Ucouvl a zamířil pryč, zatímco Frank se otupěle svíjel na zemi a žena v černých šatech jen šokovaně stála tam, kam ustoupila.

Protáhl se spěšně kolem ní, aniž by jí věnoval jediný pohled. Dveřmi z uličky na záchody v podstatě propadl zpět do lokálu. Hrnul se spěšně k baru, aby zatáhl vlastní útratu a s potěšením zjistil, že u tamních štamgastů nebudí žádnou pozornost, i když jde s pravačkou přitisknutou na břiše a s rýsujícím se flekem na tváři po háku, který obdržel. A to vůbec nemluvě o zakrváceném rtu. Krev z něj mu kapala na tmavou mikinu, co měl na sobě a na podlahu, kde vytvářela krvavou, byť nenápadnou cestičku od dveří na záchody.

„Platim,“ zahučel na barmana a vydoloval z kapsy tmavých džínů dvacetilibrovou bankovku, kterou barmanovi hodil za pult a mávl k němu rukou. Ten k němu jen krátce hodil pohledem od pípy a pokýval hlavou, v letmém pohledu a špatném osvětlení neměl moc šancí něco zpozorovat. „Měj se, Randy,“ houkl, ale to už jmenovaný mířil ke vstupním dveřím. Vystřelil z baru jak namydlený blesk a zamířil na autobusovou zastávku, aniž by se jedinkrát ohlédl. Stále si pravačku přidržoval na břiše, kde se mu už jistě zbarvovala krásná modřina. Jen na chvíli ruku odtáhl, aby ze rtu setřel krev. Cítil, jak tvář a ret začíná opuchávat. Blbý hospodský rvačky.

„Počkejte!“ ozvalo se za ním naléhavě. Byl to ženský hlas, a když se otočil, zjistil, že patří ženě v černých šatech nad kolena.

„Co je?“ zamručel a stočil pohled přes ulici, ale zůstal stát, několik metrů od zastávky. Teď dostane přes hubu ještě od ní, že jejímu milému rozbil čumák, výborně. Nebo na něj zavolá policajty, že jejího miláčka zrubal. Má fakt tohle zapotřebí?!

Žena k němu spěšně došla. Byla hezká, decentně nalíčená, hnědé vlasy rozpuštěné přes ramena, na kterých teď měla volně přehozené tmavé sáčko. Rozhodně v tom kusu hadříku nemohlo být nějaké zvláštní teplo. Mírně se na muže pousmála, skoro plaše. „Chci Vám poděkovat, že jste mi pomohl,“ vydechla tiše a ruce nervózně mnula před sebou, jak kdyby očekávala, že jí uštědří taky jednu do zubů.

„Jo, no… není za co,“ odvětil mručivě a pohled vrátil k ní, možná maličko překvapený. Nebyl si jistý, jak se přesně chovat, tohle fakt neuměl.

„To tedy mám,“ oznámila mu docela razantně, ale udržovala přitom opatrný úsměv. „Mohla bych Vás pozvat na skleničku? Jako poděkování?“ navrhla nejistě. Působila dojmem, jako by se snažila na svém čele rozsvítit nápis „NEJSEM COURA!“

„No… totiž, já moc nepiju. Klidně to nechte bejt, navíc bych měl odsud vypadout, než na mě ten Váš frajer zavolá policajty za napadení,“ zamručel a nervózně se ošil, znovu otřel krev z krvácejícího rtu.

„Já nemyslela zpátky, ale mám tady kousek auto… mohli bychom teda třeba na jídlo. Prosím, nechte mě se odvděčit, nechci být dlužná,“ zkoušela to dál s tím neodolatelným úsměvem, rukou hodila kamsi směrem k nedalekým podzemním garážím.

„No jo, tak jo,“ zahučel rezignovaně a přikývl s výdechem. Holt si s ní dá jídlo a až pak si pojede domů lízat rány. Byla vážně hezká a on to sice s ženskýma neuměl, ale pořád prostě byl chlap, že. Takovýhle babě se prostě košem nedává, i když si nabrnkla kreténa.

„Tak super!“ široce se na něj usmála a podala mu pravačku. „Jsem Tracy,“ představila se s neutuchajícím úsměvem. Byla zřejmě ten typ ženské, která flirtuje už od první věty, aniž by se o to snažila. Anebo byl Randy už fakt hodně dlouho mimo jakoukoliv dámskou společnost. Když se nepočítá jeho šéfová, která by mu natrhla zadek, kdyby si k ní cokoliv dovolil.

„Randy,“ zahučel a pravačku krátce přijal, pak ji spustil k tělu. Snad aby nepůsobil dojmem, že se brzy pozvrací, ačkoliv od toho v první chvíli po ráně neměl tak úplně daleko. Frank měl docela páru.

Zamířili spolu do podzemních garáží, aniž by spolu dál mluvili. Žena ho dovedla ke stříbrné Toyotě, kterou odemkla dálkovým ovladačem už někde od schodiště, po kterém museli slézt do druhého podzemního podlaží. Zdálo se, že natáhnout se u televize s pytlíkem ledu na břiše, nebude nejbližší program jeho sobotního večera.