Datum: 29. listopadu 2014
Autor: Fori
Žánr: trochu au
Beta-read: žádná
Forma: er
Počet slov: 1683
Přístupnost: asi jakákoliv
Poznámka: Vin a nová postava –
Isaac.
Vin ztěžka dosedl do auta a bolestně vydechl. V puse cítil hořkou a nechutnou pachuť zvratků, ale neměl sebou nic, čím by to dokázal zahnat. Navíc měl dojem, že cokoliv by pozřel, okamžitě by to letělo ven jako ta pizza před chvílí. Udělal chybu, měl té svini aspoň poblít boty, když už mu nedokázal zlomit ruku. Mario ho štval a to, že ho složil na lopatky, ho žralo ještě víc. Sám sebe přesvědčoval, že kdyby si ten bastard nezavolal ty svoje poskoky, nikdy by ho tak snadno nesložil. Jenže nad tím už nemělo smysl přemýšlet, žebra ho bolela stejně jako žaludek, ten možná ještě o něco víc. Seděl ještě dalších asi deset minut a srovnával se s tím, co utržil. Na druhou stranu, chtěl Mariovi rozbít hubu a to se mu víceméně povedlo. Minimálně na to, aby ty jeho šlapky viděly, že někdo jejich velkému šéfovi rozbil držku. Jak dopadl ten někdo, to už je zajímat nemuselo, ale on se nemínil jen tak smířit s tím, co o něm Mario roznáší. Ostatně ho na to upozornil a hodlal svého slibu dostát. Rozjel se rovnou na výpadovku k Bronxu. Musel se pousmát tomu, jak se Mario úzkostlivě vyhýbal tamním ulicím, aby ho náhodou nenašel Isaac.
Byl to asi čtyřicetiletý černoch s nějakými dvěma metry, který na Maria měl pifku od chvíle, co se dozvěděl, že mu dělá do jeho kšeftů. Vytočil ho tím natolik, aby si dal tu práci a uzavřel mu obchodní cesty po celém okresu. A nejen to, poštval na něj prakticky celé místní podsvětí, vlastně nebylo překvapivé, že měl Mario z Bronxu stažený zadek. Isaac nebyl jen pasák. Točil porno pro mexický trh, kšeftoval s drogami a patřil k těm místním velkým rybám. Vinny by se tam vlastně vůbec neodvážil vydat, kdyby nad ním tenhle týpek nedržel tak trochu ochrannou ruku. Neměl s ním kdoví jak přátelské vztahy, ale dali by se označit jako obchodně dobré. Vzájemně se respektovali a Vinny mu uznával veškerou autoritu, aniž by se musel kvůli tomu přemáhat. To mu zajišťovalo relativně bezpečný vstup do těchhle ulic. Nebyl to jeho rajon a nebyl vítán, což by mu byl jinak kdokoliv z místních ochoten ukázat bez ohledu na to, že byl Lucasův člověk. Nebo vlastně už nebyl. Vin se hořce usmál. Teď už nad ním Lucas ruku držet nebude, bude to mít zas o něco těžší a bude na tyhle věci sám.
Povzdychl si a motal se v síti ulic, aby se dostal do staré továrny, kde se většinou jeho cíl pohyboval přes den. Nakonec zaparkoval kousek od vchodu a prošel do útrob staré a zdánlivě liduprázdné továrny. Nehledal ho, věděl, že Isaac si ho velmi brzy najde sám, už párkrát tu byl a ve všech případech se mu majitel objevil rovnou za zády, zcela nepozorován. Celý prostor před továrnou i v těchhle chodbách monitorovaly kamery, kterým nemohlo utéct vůbec nic, Vinny si neuměl představit možný slepý úhel, kudy by se sem dalo projít nepozorovaně. Zanedlouho za sebou opravdu uslyšel cvaknout pojistku pistole. Zarazil se a ruce zvedl nahoru ve vzdávajícím gestu. Tušil, že osoba za ním na něj sice přímo nemíří, ale je ochotná ho na místě zastřelit, kdyby udělal nějaký neočekávaný nebo prudký pohyb. Skousnul si pochroumaný ret a ušklíbl se bolestí, zapomněl, že je mírně od krve. Přes vztek to zapomněl řešit.
„Co tu hledáš, Vincente?“ zeptal se hrubý, ale ne neurvalý hlas kousek za jeho zády, nešlo si ho splést.
„Tebe, potřebuju s Tebou mluvit,“ odvětil klidně a velice pomalu se otočil, nedávaje ruce dolů. Nemýlil se. Hromotlucký černoch v džínách a košili stál kousek od něj a pistoli měl skloněnou, nicméně stále odjištěnou. Krátké kudrnaté vlasy, temné oči a podezíravý výraz, takový Isaac byl od chvíle, co ho Vinny poznal, pořád stejný.
„Dobrá, vyndej ven kapsy a obsah polož vedle sebe na ten barel,“ oznámil mu chladně a bez hnutí ho sledoval. Možná by to všem jiným a neznámým přišlo až paranoidní, ale vlastně i tohle k Velkému černochovi prostě patřilo tak dlouho, jak ho Vinny za ta léta znal. Neměli spolu konflikty, ale přesto musel vyndat kapsy, pokud s ním chtěl mluvit o samotě. Možná to byla přirozená paranoia tohohle chlápka, možná si jen vypěstoval za ta léta konfliktů a napadení přirozenou nedůvěru vůči všem, včetně těch, kteří by proti němu teoreticky nic mít neměli. Jenže Isaac nevěřil nikomu, jen sobě, své pistoli a svému kamerovému systému.
„Jasně,“ zamručel a pomalu sáhl jednou rukou nejdřív do levé kapsy kalhot, zatímco druhou ruku nechával nahoře a vyndal boxer, cigára a zapalovač, celé to položil na místo, které mu jeho protějšek určil. Pak ruce vyměnil a druhou rukou vyndal z pravé kapsy klíče, mobil a vystřelovací nůž, až potom si dovolil dát obě ruce k tělu a obrátit kapsy naruby, aby mu dokázal, že nic jiného u sebe nemá. Nepovažoval za nutné ukazovat i obsah zadní kapsy s penězi a doklady, Isaac proti tomu nejspíš nic nenamítal, jen přeletěl věci pohledem a pozvedl obočí na ten nůž, než ho sbalil k sobě spolu s boxerem a pistoli zajistil, načež jí schoval dozadu za opasek. S věcmi zamířil boční chodbou ke své pracovně, očekávaje, že ho Vinny nejspíš bude následovat, což také učinil potom, co si sesbíral zbytek věcí.
„Vypadáš, že Tě někdo zmaloval,“ zkonstatoval černoch cestou a hodil po své návštěvě okem, zatímco byl následován do své kanceláře, kde Vinovi nabídl židli proti té své za stolem, na kterou se sám posadil a jeho boxer i nůž odložil vedle sebe, dostatečně daleko od vlastníka těch předmětů. Pracovna byla dost strohá, vlastně v ní jiný nábytek nebyl kromě pár běžných kancelářských věcí na stole, nešlo ani o velkou místnost, oproti areálu továrny to byl kumbál.
„To vypadám tak zle?“ zabručel Vin nelibě, zatímco se posadil proti němu a založil ruce na prsou. Trochu bledý, vypadal, že ta vržená šavle u Mariovy ulice nemusela být dneska poslední. Povzdychl si na svůj stav, docela nerad by házel další, i když už byl žaludek výrazně klidnější, než když usedal do auta. „Měl jsem menší potyčku s Mariem,“ přiznal nakonec a neuniklo mu, jak výraz jeho protějšku viditelně ztvrdl.
„Slyšel jsem, že vykládá něco o Tvém zboží,“ připustil po chvíli, poněkud ostřeji než by asi sám chtěl, jenže ten vylízanej parchant mu pil krev už hodně dlouho. „Ale slyšel jsem, že jsi mu sebral děvku, proč?“ optal se náhle a opřel se rukama o stůl, Vincenta sledoval zaujatě, vlastně si tu fámu nebyl schopný přebrat tak, aby pochopil její význam. Přece jen, Vinny se do podobných praktik nepletl, takže to bylo přinejmenším zvláštní.
Ve Vinově tváři se okamžitě po té otázce objevil škleb, možná trochu uražený. „Nesebral jsem mu děvku, chtěl toho kluka oddělat, prostě jsem mu zachránil prdel a dostal ho pryč od chlapa, co chtěl jeho hlavu na talíři s pepřem, co je na tom?“ zavrčel podrážděně a poposedl na židli, po smířlivém a skoro otcovském pohledu Isaaca ale zkrotl a sklonil krátce pohled jako přistižený kluk, který byl právě přistižen při tom, jak říká neslušné slovo.
„Stává se z Tebe trochu lidumil, nemyslíš?“ broukl a pátravě si ho prohlížel. Jeho odpověď mu ale svým způsobem nic nového nepřinesla, pořád tomu nerozuměl. Proč riskoval? Proč toho kluka zachraňoval? Byl to jen čin zločince, co si potřebuje trochu vyčistit svědomí záchranou beztak nezachranitelného dítěte? Musel přece vědět, že ten kluk se na nohy nepostaví a nezačne líp ani v jiném městě, tak proč? Co mu dal lepšího? Byl o dost let starší než on, ale jeho činu přesto nerozuměl. Zvlášť v kontextu, jak moc mu to znepříjemnilo situaci, a to nejen v obchodě. S Lucasem nekomunikoval, ale uměl si představit, že mu za takovou sólovou šílenou akci určitě nepoděkoval.
„Nestává a neřeš to, prostě jsem to nedělal na just Mariovi, bylo to rozhodnutí, který jsem udělal na vlastní pěst a udělal bych ho klidně znovu, i když… to je prostě jedno, nepřišel jsem za Tebou pro radu o tom, že nemám zachraňovat děvky a strkat frňák tam, kde nemá co dělat. Potřeboval jsem to udělat, to je celé a teď potřebuju, abys ty udělal něco pro mě,“ tolik slov najednou snad ještě Velkému černochovi nikdy neřekl. Neměl by s ním tak mluvit, ale to téma ho dráždilo, neustále na to od rána narážel a přivodilo už mu to dost potíží, nechtěl už se k tomu vracet a rozebírat, proč toho kluka zachránil. Nikdo by to z nich nepochopil, tím si byl jistý. Lucas ani Marcus, natož ten, před kým seděl. Navíc tomu se zpovídat přece ze svých činů nemusel. V nahněvanosti ho utlumil až výraz protějšku, který už mírně opustil původní shovívavost a vynutil si, aby odsunul pohled do boku a vydechl slabé „Promiň.“
„Co potřebuješ ode mě?“ omluva mu zřejmě postačila a vrátil se k tomu, co od něj vlastně chtěl.
„Abys trochu zčeřil vody u Mariových kurev, aby se zaměřil víc na svoje kšefty a nesral se do těch mých.“
„Proč bych to dělal?“
„Protože na něj máš pifku už jak dlouho.“
„Přinese mi to jen problémy, vyhlásim tím válku a o tu teď nemám zájem.“
„Já nechci žádné velké akce, jen zčeřit tu klidnou vodu v jeho rybníku.“ Vinny se na Isaaca zahleděl s nadějí, doufal, že mu pomůže v jeho osobním souboji proti tomu parchantovi, který mu dost podělal vlastní byznys.
Trvalo nějakou dobu, než se Isaac uráčil přijít s odpovědí. „Dobrá, pomůžu Ti, ale řekni mi ještě jednu věc,“ odvětil klidně a znovu se na Vincenta zahleděl s jistou zvědavostí a pátravostí.
„A to?“
„Proč nežádáš pomoc od Lucase?“
„Protože jsem s ním dneska ráno rozvázal spolupráci, než jsem jel rozbít hubu tomu sráči,“ odvětil s překvapivým klidem, zatímco jeho protějšek jen přikývl, Vin ho evidentně nepřestával překvapovat.
„Těžký den,“ odtušil na jeho vysvětlení a po stole k němu přistrčil věci, které mu sebral. Jasné znamení, aby už odešel a Vinny pochopil. Sebral si boxer i nůž, rozloučil se a vydal se na cestu domů.
Musel si vydechnout a odpočnout po těch pár ranách, které utržil, a to nejen od Maria, byl však za Isaacovu přislíbenou pomoc rád. Začal věřit, že to sám na vlastní pěst zvládne i bez Lucase. Nebyl přece blbej.
