Autor: Fori
Žánr: fantasmagorium
Beta-read: žádná
Forma: ich
Počet slov: 160
Přístupnost: jakákoliv
Poznámka: Další fantasmagorie. Další věc, co se asi nedá označit za povídku. Jsou to slova hozená na papír, která měla původně vypadat trošku jinak, ale v půlce se to změnilo mimo moje očekávání. Možná je v tom něco mnohem víc, možná není. Who knows…
Poznámka no. 2: Šťastný nový rok 2017.
Utíkám jako štvané zvíře a tma se mi lepí na paty. Užírá mou duši, obrací šťastné pocity v rozblemcanou břečku. Utíkám a snažím se neohlížet zpátky. Občas to nejde. Utíkám pozpátku a sleduji tmu, jež se neúprosně valí krajinou. Ničí všechno štěstí kolem. Něco v té tmě ale zůstává. Světélko se tam přívětivě mihotá.
Světélko, co občas pohasíná a jindy žhne oslňující září. Svádí mě a konejší, abych běžel zpátky k němu. Tma kolem je děsivá, ale já nemám sílu, abych se držel zpátky. Jsem jako můra vábená lucernou. Narážím do světla a hřeju se v příjemném teple, zatímco tma okusuje moje kotníky. Nechávám se však konejšit – jsem na světle.
Nenech se sežrat! Utíkej pryč! Zní hlas v mojí hlavě.Stíny mi olizují lokty, ale světlo přece musí zvítězit. To třepotavé světlo mě ochrání! Stíny mi olizují ramena, ale zůstávám klidný. Světlo mě chrání.
Zavírám oči, abych si odpočinul od stínů, co se v té třepotavé záři úlisně plazí. A všude kolem je tma.