001. vsuvka: Stravování v USA

Asi jste trošku překvapení, o co tu jde, a že nepřináším klasický díl o našem putování po Státech. Nebuďte, brzy budeme pokračovat, ale teď vás vítám u první vsuvky. Rozhodl jsem se, že vám čtení Amerického Průvodce maličko zpestřím. Týden našeho cestování uplynul, a tak je nejvyšší čas na první vsuvku, která se bude věnovat stravování v USA a jídla obecně. Vsuvky budou dohromady dvě nebo tři, podle nápadů na témata, která můžete sami navrhovat. Zahrnuji zde zkušenosti ze všech svých cest po USA.

Hamburger, hot dog, muffin, snad nejtypičtější tři americká jídla, která jsou známá asi všude na světě. Vsadím se, že hodně Čechů žije v domnění, že Američané nic jiného nejedí, za to si je umí připravit na tisíc různých způsobů. A hodně Čechů z této skupiny trpí dojmem, že díky tomu zákonitě musejí všichni Američané připomínat kredenc, případně disponují naprosto unikátním metabolismem. Jaká je vlastně pravda? Jak Američané jedí? Co jedí? Kde se stravují?

Obecně

Stejně jako Češi nejedí svíčkovou, tlačenku a koláče od svítání do soumraku, tak ani Američané se nestravují hamburgery, hot dogy a muffiny každý den. Mimo jiné, česká kuchyně také nevypadá jako to nejzdravější, co si můžete dát k obědu, a řeší to z vás někdo? Asi ne, že.

Pravdou zůstává, že Američané nevyvařují tak, jako my. Většinou upřednostňují polotovary, pokud nejde o steak, pečeného krocana na Thanksgiving Day (Den Díkůvzdání), pečenou husu/krocana na Vánoce nebo maso z grilu, které ovšem většinou sami nepřipravují. Vrcholem kulinářství je strčit jídlo do mikrovlnky a počkat než zapípá. Případně se stravují v tom, Čechy proklínaném, rychlém občerstvení různého druhu a nutno podotknout, že mají mnohonásobně širší nabídku řetězců než my.

Na druhou stranu se v USA střetává mnoho národnostních kultur, které pak ovlivňují život v USA, a to i v oblasti gastronomie. Najdeme zde Číňany, Indy, Italy, Řeky, Turky, Rusy, Mexičany, Čechy a další národnosti, jež si více či méně zachovávají svoji identitu. Proto v New Yorku najdete českou restauraci, kde si můžete dát svíčkovou. V Čínské čtvrti ochutnáte pravé čínské nudle a v Malé Itálii si zajdete třeba na Gnocchi. Jídlo vám připraví Čech, Číňan a Ital a vy neopustíte jedno město.

Hamburger

Čím jiným pokračovat než tímhle typickým jídlem, kterému musím věnovat celou mini kapitolu. Zdá se mi, že pro Čechy získal hamburger takřka pejorativní význam. Hlavně asi proto, že si pod tím představí přiťáplou placku s jakýmsi mletým masem uprostřed za dvacku od Mekáče. To je asi jako kdybyste se snažili hodnotit auto LaFerrari z Trabanta. Přijde vám to hloupé? Tak asi stejně hloupé je srovnávat cheeseburger od McDonaldu za 25 korun a domácí hamburger za nějakých 150 korun.

Co je vlastně hamburger? Žemle, placka grilovaného mletého masa, někdy sýr, občas dresink a většinou ještě nějaká zelenina k tomu. Plus obvykle nějaké hranolky. Ať na to koukám z kteréhokoliv úhlu pohledu, nic tak zásadně špatného v ingrediencích nenacházím, pokud tomu masu přiznáme, že je opravdu kvalitní a čerstvé, což obvykle bývá. V USA vám ho nabídnou skoro všude (v pizzerii ho nehledejte) a zvládnou ho vytvořit na sto různých způsobů. Občas jsou to porce, které snad ani nejdou sníst.

Pro nás se stalo největším dilematem, jak ho vůbec správně jíst? Je zdvořilé ho vzít do rukou nebo by se měli správně použít ty příbory, které k tomu dostanete? Očkem pokukujete po sousedních stolech a hledáte nenápadně rozhřešení u ostatních strávníků v restauraci. Proč k tomu jídlu nedávají návod pro turistu?! Nakonec zjistíte, že je všem úplně jedno, jak si sníte vlastní oběd či večeři. Co jsme odkoukali u vedlejšího stolu, tak byl hamburger Američanem nejdřív překrojen napůl a posléze sněden rukama, občas včetně hranolkové přílohy.

Restaurace

Rozhodně netvrdím, že v USA nejsou tak, jak je známe tady od nás, ale popravdě jsem se s nimi snad nesetkal a nevím o nich. Jediná, o které vím, je v New Yorku a jmenuje se ZLATA PRAHA, majitel pochází z Československa a tak je jasné, odkud vítr vane. V době naší návštěvy NYC byla však tato restaurace bohužel v rekonstrukci. Samozřejmě je tam spoustu dalších, ale nejtypičtější jsou fast foody, kterým se budu věnovat o něco níž, bary, kavárny a steak house.

Když přijdete do restaurace, baru, pivnice či jakéhokoliv jiného podobného zařízení, budete si muset počkat u takového pultíku, než se vás ujme někdo z obsluhy. Přeptá se na celkový počet hostů a následně vás usadí ke stolu, kde ihned rozdá jídelní lístky. Většinou je zvykem, že než si jídlo hosté vyberou, přinese jim číšník džbán s obyčejnou vodou a skleničky. Jedná se o pozornost podniku a není nikdy účtována. Pak už to může vypadat podobně jako u nás. Hosté si vyberou nejdřív pití a posléze jídlo, odevzdají lístky obsluze a čekají. Některé podniky v tomto mezičase, kdy hosté netrpělivě vyhlížejí své talíře, přinesou i něco menšího k snědku (nadívanou husu od toho nečekejte), což rovněž neúčtují do koncové ceny.

Nakonec dojíte, obsluha nabídne ještě kávu, a když odmítnete, donese v deskách účet, který vám nechá na stole a překvapivě ho bude chtít také zaplatit, což je, světe, div se, všude stejné. Asi tak probíhá návštěva stravovacího zařízení v USA (kromě rychlého občerstvení).

Fast Foody

Jak jsem již zmínil výše, nabídka amerických řetězců je mnohem širší než u nás a tím je širší i jejich zaměření. Mnoho z nich se snaží odlišit, ať už svoji nabídkou, nebo třeba prostředím. Jeden příklad za všechny je síť Denny’s. Kombinuje totiž prvky restaurace a rychlého občerstvení. Posadí vás obsluha, donese jídelní lístky (žádné stání u pultu), ve kterém jsou spíš věci, které patří do rychlého občerstvení – palačinky, sendviče, hamburgery. Můžete si ale dát také ryby, polévky nebo steaky, a své jídlo dostanete na klasickém talíři, nikoli nějakém tácku. Podobně je na tom síť IHOP, která se výrazně zaměřuje na palačinky, vafle a další sladká jídla. V nabídce má ale také ryze slané hamburgery, sendviče a tousty. Interiéry připomínají kombinaci restaurace a fast foodu, sednout si ale můžete, kde je vám libo. Oproti tomu, co známe u nás, se jídla v amerických fast foodech připravují většinou přímo na objednávku, tedy nikde neleží za pultem a jdou rovnou k zákazníkovi.

Další řetězce, které stojí za zmínku, navštívili jsme je, a které tady nejsou:

Taco Bell – měli jsme tu jen snídaňové nabídky, ale byly fajn. Mimo jiné v obou případech něčím překvapili. Poprvé mně obsluha zapomněla dát pití, načež jsem po připomínce dostal pití a také „bolestné“ v podobě šesti vynikajících skořicových kuliček Cinnabon s horkou neidentifikovatelnou náplní. Spálil jsem si sice čumák, ale byly úžasné. Podruhé se po ránu obsluha rozjela a místo tří snídaňových Burritos s vejcem, slaninou a párečky udělala čtyři. Takže jsme tu „zbloudilou duši“ dostali darem k sežrání – obsluha to zjistila a skutečně nám ji přenechala. Kdy se vám něco z toho stalo tady?

Arby’s – do tohoto řetězce jsme vstupovali s troškou počáteční nedůvěry. Sedící hosté nevypadali úplně skvěle a restaurace byla propojená s benzinkou. Nakonec jsme své návštěvy nelitovali a ještě v Salt Lake City jsme tuto síť vyhledali znovu. Vypadá stejně jako jiné řetězce, čímž může vzdáleně působit, že nemá co jiného nabídnout, ale zdání klame. Nabídka v tomto řetězci je zcela jedinečná po chuťové stránce. Příprava jejich masa je odlišná a chutná to opravdu dobře. Stejně tak mi přišlo, že používají trošku jiné žemle, než na jaké narazíte kdekoliv jinde. Zkrátka Arby’s je síť, která mně začala tady docela chybět.

Jinak jsme se stravovali také ve Wendy’s (velmi kvalitní burgery), Subway (tam to nešidí tak, jako u nás) Burger Kingu a výjimečně také McDonaldu. Nabídka je podobná jako tady, stejně tak ceny.

Palačinky a další sladké

Americké palačinky (pancakes) vypadají trošku jinak, než jak je známe tady. Jsou tlustší, menší a jsou naskládané na sebe, většinou ozdobené šlehačkou, případně něčím dozdobené či polité. Pokud chcete ty klasické palačinky, které znáte z české kuchyně, musíte chtít crepes.

Američani milují sladké a asi to nejlepší, co si můžete dát, jsou buď muffiny, pie koláčky, brownies, cheesecake nebo cookies. Věřte, že je to chuťově zcela jiný zážitek, než když si je dáte tady. Osobně se mi nejvíc osvědčily balené cookies od firmy Chips Ahoy!, zatím je žádné jiné nepřekonaly. Jinak je také vyhlášené burákové máslo, které se dá koupit i tady, ale mně osobně chuťově moc neřeklo.

Pečivo

Klasické rohlíky tak, jak je známe tady, v USA samozřejmě neseženete, takže se budete muset porozhlédnout po nějaké adekvátní náhradě. Alternativou je hlavně toustový chléb různých druhů, který v USA seženete všude, případně můžete kupovat klasické francouzské bagety anebo chléb. Rohlíky jsou v Americe sladké, krátké a většinou se používají pro hotdogy, tyhle rohlíky najdeme na pultech i u nás.

Sladké a slané dohromady?

Skoro bych rád napsal, že Američané mají stejné chutě jako Evropané, ale nemají. Velice výrazný jev, kterého si všimne brzy každý – v USA hojně spojují sladká a slaná jídla, takže je celkem typické, že fast foody nabízejí například jako snídaňové menu vajíčka, slaninu a přímo k tomu palačinky. Je to pro ně běžná kombinace. Další zvláštní kombinaci tvoří pojem sweet potatoes – sladké brambory. Mimo jiné, že jde také o specifický druh brambor, tak do nich Američani jsou schopní narvat třeba zmrzlinu. A ještě postřeh z Virginie – banány a majonéza jdou k sobě.

Alkohol

To, co jistě hodně lidí zajímá, jak to mají Američani s konzumací alkoholu? Američané nechodí do hospody „na jedno“. Oni pijí, umí se opít a umí se velmi dobře bavit, ale nechodí každý večer/víkend do hospody, aby se bezdůvodně zhulákali a doma na ně čekala rodina.

Jinak ještě stojí za zmínku, že konzumaci alkoholu na veřejnosti zakazuje federální zákon. Pít můžete, ale láhev musí být skrytá například v papírovém neprůhledném pytlíku – nesmí být jasně vidět, že pijete. V autě nesmí být vůbec otevřená lahev s alkoholem, a to i kdyby nepatřila řidiči. Jinak na to, aby mohl obchod prodávat alkoholické nápoje, musí mít nějakou licenci, tudíž v určitých marketech alkohol nenajdete vůbec, a to i v těch velkých. Za to mají specializované obchody, kde prodávají pouze alkohol.

A jak je to s konzumací alkoholu, pokud vám nebylo 21? Popravdě opravdu nijak. Abyste se dostali k lahvi alkoholu, musíte ukázat svoji ID. Do specializovaných obchodů s alkoholem osoby mladší 21 let ani správně nesmí (vůči turistům bývají tolerantní). V Kalifornii nás vyhnali od baru – jakmile zjistili, že mi není jednadvacet, museli jsme se okamžitě přesunout k normálnímu stolku vedle. Z Virginie je zkušenost taková, že neplnoleté osobě neprodají ani nealkoholické pivo a neplnoleté osobě v klubu jsou označeny liháčem obě ruce velkým X, aby jim náhodou nikdo z obsluhy nenalil. A ještě jeden zážitek, pokud si půjde plnoletá osoba koupit pivo a bude mít sebou neplnoletého, pivo nedostane. Jinak se ale například kouřit smí v USA od 18 (funguje to s kontrolou stejně jako u alkoholu).

Já a americká kuchyně

Cookies od firmy Chips Ahoy!, krůtí šunka v určitém balení s modrým/červeným uzávěrem a vanilkové mléko ve speciálních lahvích od firmy Nesquick. Tohle jsou výrobky z amerických pultů, které mně tady napůl chybí, a které za oceánem aktivně vyhledávám (ano, chytá mě záchvat šílenství, když v regálu najdu jen jahodového Nesquicka, kterého nechci). Ne, že by se cookies nedaly objednat třeba přes ebay, ale zkuste si za koláčky platit sedm stovek jen za dopravu. Jsou to věci, které jsem si spojil s touto zemí a pobytem v ní. Částečně bych byl rád, kdybych tady přišel do krámu a oni tam toho vanilkového králíka nebo Chips Ahoy! měli také, ale myslím si, že by mě to také svým způsobem zklamalo. Ztratilo by to totiž určité kouzlo. Tak a teď mě máte za magora.

Ukážu vám to na příkladu: v roce 2009 jsem v USA poprvé ochutnal vanilkovou Coca Colu, která i tam byla velice špatně dostupná, vlastně jsem ji v obchodě sehnal pouze dvakrát. Byl jsem z ní naprosto nadšený a přiznám se, že jsem se o tu malou láhev vůbec nechtěl dělit s nikým z rodiny. O dva roky později už byla k vidění výrazně častěji, což bylo fajn. Myslím, že to bylo minulý rok nebo už rok 2013, když Coca Cola s příchutí vanilky dorazila i sem do Čech a objevila se úplně všude – benziny, večerky, velké řetězce. Předtím se tu dala sehnat snad jen v plzeňské hospodě ACW (Kollárova 18), kteří si ji vozili z Německa ve skle. Ano, říkal jsem si super! Koupil jsem si jí jednou či dvakrát a zjistil jsem, že pro mě ztratila svoji výjimečnost.

Ano, je dobrá, chutná podobně jako v USA, ale už nemá takové to cosi. Stalo se z ní něco normálního, co najdu všude, takže dneska spíš upřednostním originál před vanilkou. Moc jsem to asi nevysvětlila, ale nevadí. Zkráceně řečeno, USA dokážu vnímat také chuťově, a jakmile se mi ten výrobek přenese i do našich končin, ztrácí tím jakési své kouzlo. Stane se z toho něco běžně dostupného, na co se už nemusím do států těšit, protože si to bez problémů seženu i tady. Chápeme?

Další poznatky a poznámky k jídlu a stravování, nijak nezařazené

• Snad ve všech amerických hotelech i motelech se používá výhradně plastové nádobí, které se po použití vyhazuje. Pro Evropana je to při první zkušenosti docela kulturní šok, pak si na to ale zvyknete a nijak vám to nepřijde. Používají mnohem tvrdší plasty, takže například nůž se nezlomí a horké nápoje v termických, plastových kelímcích nepálí.
• Američané neznají knedlíky. Pokud jim naservírujete svíčkovou, může se dost dobře stát, že na to budou chvíli koukat, pak mezi dva knedlíky strčí maso a udělají si z toho hamburger.
• Kinder vajíčka v USA neseženete a ani se je tam raději nesnažte dovážet (celníci by je mohli zabavit a vy byste mohli obdržet místo hračky nějakou překvapivou pokutu). Podle zákona z roku 1938 totiž žádné cukrovinky nesmí obsahovat „nevýživné“ předměty. V podstatě tedy žádná cukrovinka na americkém pultě nesmí obsahovat hračku nebo nějakou cetku. Jak moc je tento zákon stupidní nesuďme, jistě k němu FDA přikročila z nějakého dobrého důvodu.
• Originál Coca Cola chutná tam i tady takřka stejně, ale například Coca Cola Cherry má v USA mnohem výraznější chuť a přijde mi lepší. Jinak mají Američané menší a tlustší láhve, takže když se mi dostala po třech týdnech do rukou česká lahev, připadala mi divná.
• V USA jsem viděl víc anorektiček než tady v ČR. Tolik k teorii o prostorově náročných Američanech.

Další poznatky z Virginie

• Filmy lžou. Krocan se na Den Díkůvzdání neporcuje veřejně na stole, ale v kuchyni a na stůl se dostane už jen na talíři.
• Krocan se po TD a Vánocích jí ještě další týden.
• Brownies se před malými lidmi schovávají na lednici.
• Američané mají běžně docela malý výběr čajů, na rozdíl od českých restaurací a kaváren.
• Téměř všichni chodí do fitness centra. Až z toho jeden chytá deprese.

Tímto děkuji své bývalé spolužačce Janě, která je aktuálně jako au-pair ve Virginii, což jí zcela nestydatě závidím (tu USA, ne práci s dětmi), a která můj článek v určitých věcech dokázala doplnit, případně potvrdit moje zkušenosti. Stejně tak mi poskytla těch pár fotek k doplnění. Děkuji Ti, dívko, vřele.