Oops! It appears that you have disabled your Javascript. In order for you to see this page as it is meant to appear, we ask that you please re-enable your Javascript!

A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města…

Datum: 3. května 2013
Autor: Fori
Žánr: vyprávění o době minulé, místy ironické
Beta-read: Mgr. Freiová, když to chcete vědět
Forma: asi er? o.o ich? o.o er a asi dvě věty jsou ich
Počet slov: 733 (vlastní text 680)
Přístupnost: všichni
Poznámka: Moje maturitní práce, která nakonec získala 24 bodů.  Jde o zadání číslo 2 z jarní sady na rok 2013.
Poznámka no. 2: Až na pravopis jsem to nijak neupravoval.
Poznámka no. 3: Kurzíva je výchozí text, ze kterého jsme museli vycházet a situaci rozvinout.
Poznámka no. 4: Bodie je ve skutečnosti město duchů v Kalifornii. Mnoho údajů má reálné kořeny.

Bylo to město na kraji pouště. Slunce pálilo. Ze saloonu se ozýval řev opilců a hádky hazardních hráčů. Na náměstí se houpala ve větru mrtvola posledního šerifa. Zákony už dávno neplatily, jediný zákon, který platil, byl zákon silnějšího… Kdo chtěl projít tímto vyprahlým hnízdem, musel být zatraceně dobrým střelcem!

Kdysi to tak ale nebylo. Tohle město bylo klidným místem na kraji nevadské pouště. Žilo zde pár zlatokopů, kteří sem přišli během první vlny Zlaté horečky. Samozřejmě, že to nebyla idylka ani tenkrát, ale šerif tu měl slovo. A dnes? Tamhle se houpe na konopném provaze a supi už se slétají.
Jenže druhá vlna zlaté horečky způsobila, že se Bodie rozrostlo. A když rostou školy, elektrárna i banky, vzniká tím také podsvětí. Saloony, kde se točily vždy velké peníze v kartách i nevěstince, kde… no však víte co.
Město se rozrostlo o skoro dvacet saloonů a vznikla tady i čtvrť červených luceren. Vždyť i Číňané tady měli svoji čtvrť. Začali se přepadat lidé i banky, nemluvě o dostavnících. Desperáti stříleli i stráž, která vozy doprovázela. Slitování a milost je na Divokém západě něco, co se zkrátka nenosí.
Nejde říct, že by neplatila žádná pravidla, platila, ale od legitimních zákonů federálního státu měla daleko. Mezi zločinci platila hierarchie a žádný z nich by si ji nedovolil nějak porušit.

Šlo to takhle víc jak rok. Město vydělávalo díky bohatým ložiskům zlata, ale šerifové zde neměli svoje místo. Každý, kdo se pokusil nastolit pořádek, byl dřív nebo později pověšen nebo zastřelen. Jednoho tedy uvláčel kůň, pravda, ale to se stalo jen jednou.
Jednoho večera do saloonů u hlavní silnice přišla postarší dáma. Samozřejmě vzbudila mnoho pozornosti, ale ona nikomu z těch opilců a úchylů nevěnovala žádnou pozornost. Nesla se s nedbalou elegancí k baru, kde si objednala tequillu, no byla zajímavá celá, nejen tou objednávkou. Měla na sobě staromódní šaty a prošedivělé vlasy stažené do drdolu. Všichni ji sledovali, ale ona si nevšímala nikoho, jen seděla na baru a hleděla do sklenky. Nikdy předtím a ani potom jsem ji už neviděl. Byl jsem tenkrát mladý bankovní úředník a už jsem měl za sebou dvě přepadení, zkrátka fajn místo, kde chcete pracovat.
„Vy nuzní vandráci, jenž tady žijete jako prašiví psi, co rozsápali svého pána, skloňte své hlavy a litujte svých hříchů, protože brzy přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města,“ zachrčela náhle ze sebe a prvními slovy přehlušila každého řvoucího štamgasta. Bar ztichnul a všichni zírali na dámu, která pronesla cosi jako věštbu. No ale říkejte to hordě opilých chlapů, co očima znásilňují servírky a i ty lehké děvy, které tu procházely. Po prvním šoku se ozval hlasitý smích jednoho a další se přidávali. Dáma se bez dalšího slova zvedla, hodila na desku baru drobné za pití a s neutuchajícím smíchem v zádech opustila saloon i město.

Dlouhý měsíc běžel život v Bodie bez sebemenší stopy po čemkoliv a komkoliv, kdo by situaci zvrátil. A vlastně se na celou věštbu i záhadnou dámu zapomnělo. Beztak bylo jen velmi málo těch, kteří ji do rána udrželi v paměti. Promile jsou prostě promile.
Jenže jednu květnovou noc se vše změnilo a lidé se rozpomněli na onu jasnozřivou babu. Do domu po jednom zemřelém horníkovi se přestěhoval jakýsi chlap. Mohlo mu být kolem čtyřiceti a začal pracovat v dolech. Opilý přišel z hospody a nenapadlo ho nic lepšího než si v křesle zapálit cigaretu. Což o to, on to není zlý plán, ale to nesmíte mít chalupu ze dřeva a nesmíte v tom křesle usnout. Cigareta mu vypadla z ruky a netrvalo to dlouho, aby suchá prkna podlahy chytla jako papír.
Ten chlap tam tenkrát uhořel a nebyl sám. Požár se stačil docela rychle rozšířit a vítr ho rozmetal na okolní stavení, kde pokojně spali obyvatelé města. Požární ochrana zkrátka zrovna neexcelovala.
Velký požár zničil víc jak dvě třetiny města a vyžádal si tehdy mnoho obětí na životech. Někteří uhořeli ve spánku, jiní když se snažili zastavit tuto pohromu.
A ten zbytek? No město se dokázalo docela z požáru ještě otřepat a po mnoho let fungovalo jako bohatá osada zlatokopů. Lidé si zažili ještě jeden požár, ten však nebyl tak ničivý jako ten první. Zavedla se sem elektřina a Bodie se mohlo chlubit i vlastní benzinkou firmy Shell, jenže rozvoj průmyslu se zastavit nedá. Lidé se rozhodli nadobro odejít a město zůstalo zakonzervované v čase.

Bodie je město duchů a dodnes zde zůstává stín bohaté i krvavé minulosti.

Rubriky Stories

1 komentář u „A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města…“

Napsat komentář

19 + eight =

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich