Síň se pomalu začala zaplňovat. Studenti i profesoři přichází na oběd o polední pauze a tak je v síni poměrně rušno. U profesorského stolu, který se nachází naproti dveřím a jako jediný z pěti stolů v síni je umístěn horizontálně, sedí mladá profesorka, Sasha. Její pohled je zaměřený na její kolegyni, Ginny, která právě vstoupila do síně v černé kožené bundě a plátěných kalhotách. Výraz v její tváři nasvědčuje tomu, že asi není v nejlepším rozpoložení. Spěšným krokem míří ke svému místu u profesorského stolu.
„Takže včerejšek nedopadl nejlíp…“ odtuší Sasha a dál popíjí v klidu kávu.
„Ne…“ odvětí suše Ginny a konečně projede pohledem síň, aby zjistila, zda neuvidí někoho, na kom by si třeba mohla vylít svůj vztek. Bohužel pro ni, nevidí nikoho.
„Chceš si popovídat?“ prohodí, ačkoliv sama zná její odpověď.
„Měl náladu asi takovou, jako když pitbulovi přišlápneš ocas. A byl stejně tak příjemnej…“ zamručí naštvaně.
„Ani ty jsi mu tu náladu nezvedla?“ pozvedne mírně obočí a sleduje jí „Zajímavé…řekl ti alespoň proč je takový?“
„Neměla jsem příležitost mu ji zvednout. Divím se, že mi neustřelil hlavu. Nebyl zrovna moc sdílnej“ pokrčí rameny a povzdychne si. Viditelně však tyto jeho stavy zná.
„Uklidní se a ozve se Ti, uvidíš“ povzbudivě se usměje
„Vím, ale stejně mě naštval“ dál si zarputile drží pochmurnou náladu a viditelně se jí jen tak nevzdá.
„Řekl ti snad něco špatného?“ optá se zvědavě.
„Nic, na co bych od něj nebyla zvyklá“ pohodí rameny a nalije si hrneček kafe.
„Tak o co jde?“ zjevně nechápe situaci.
„O co?“ pohlédne konečně na ní „Lezu za ním do Prasinek s nadšením, že třeba z toho něco bude, jakože mělo a on mě div neustřelí hlavu za to, že si dovolim k němu přiblížit na ten metr“ vyprskne podrážděně.
„Neměl prostě náladu, to se stává…“ prohodí klidně a dopije svoje kafe, zatímco Ginny se svého hrnečku téměř ani nedotkla.
„Ok, ale… to je jedno…“ nakonec se rozmyslí a nepokračuje v dohadech.
„Tak nic…“ zamrzí jí, že jí Ginny natolik nevěří, aby s ní o tom mluvila.
„Vyčetl mi něco, co mi zrovna vyčítat nemusel…“ prohodí k ní tišeji, přeci jen pozná v jejím hlase, že ji tato reakce zklamala a ona ji přeci věří, nemá důvod ji nevěřit. Sasha k ní otočí hlavu a nějakou chvíli ji jen tiše sleduje.
„Chceš jít do soukromí?“ optá se nakonec a až poté si uvědomí, že otázka vyzněla dost dvojsmyslně. Ginny však na tuto skutečnost reaguje jen pousmáním, když ji to dojde. „Jo…klidně…“ přikývne.
„Tak pojď, stejně jsem se chystala už do pracovny“ broukne a obě vstanou téměř současně z křesla, poté projdou až ke dveřím ze síně a zmizí za nimi. Dojdou ke kabinetu Sashy bez jediného prohozeného slova. Sasha odemkne a vpustí Ginny dovnitř. Ta se posadí bez nějakého vyzvání do křesla a jednu nohu dá pod sebe. Pohled upře k Sashe, která se opře o stůl a opětuje její pohled.
„Tak?“ vyzve ji po chvíli Sasha, kdy na sebe jen tupě zírají.
„Hm…před rokem jsem já s Axelem a ještě s pár dalšíma známýma dost cestovali a byli téměř každej tejden někde jinde. Vztah s ním byl už tenkrát a stále je takovej…dost volnej, spíše se ani nedá mluvit o vztahu jako takovém. Tenkrát jsem měla poněkud…“ na krátký moment se odmlčí „…větší výstřelek s Jamesem… teda s jedním z těch, co s námi jezdili. Axel o tom věděl celou dobu, avšak neřekl ani slovo. Včera mě to vyčetl s ještě několika dalšíma věcma. Tedy…vyčetl mi snad všechno, byť to se mnou třeba vůbec, nebo pramálo souvisí.“
„Proč ti to vyčetl, jestli jste měli otevřený vztah?“ zamrká a sleduje jí „A jinak…myslím si, že ti jen prostě něco chtěl povídat a napadlo ho tohle, vysvětlí to…“
„Nevím proč, sám moc dobře ví, že vztah, co máme, je více než volný…a co ty?“ pokrčí rameny a pak si náhle vzpomene, že nebyla jediná, kdo měl včera večer setkání v Prasinkách.
„Co já? Jo Dean…no… v pohodě“ prohodí jen tak mimochodem.
„Nic víc?“ nakloní zvědavě hlavu na stranu a provrtává ji tím svým pohledem.
„No dobrá, dobrá. Stalo se to…zase…já vím, že jsem blbá, že jsem mu znovu podlehla“ vysype ze sebe.
„Ale nejsi prosím Tě…“ ušklíbne se a ano, v podstatě by šlo nyní tvrdit, že ji trošku i závidí.
„Jsem“ šeptne a sklopí hlavu.
„Je to normální“ zavrtí hlavou a vstane.
„Možná, ale neměla jsem to dělat… asi se nikdy nepoučím“
„Cítíš k němu něco?“ broukne a prohlíží si jí. Sasha jen nejprve pokrčí rameny, pak však přikývne.
„Tak to chyba nebyla“ vydedukuje nakonec.
„Přestěhoval se do Londýna, chce vidět častěji malou a stát se součástí její života…“ hlesne a zvedne k ní pohled.
„Ou…dost rychlé rozhodnutí“ připustí
„Přesně o to jde. Bojím se, že ho to stejně tak rychle přejde…“ Ginny přikývne a proskenuje pohledem pracovnu.
„Nedávno jsem skončila se zařazováním“ prohodí k ní, když si všimne, že si prohlíží její pracovnu. Ta jen přikývne a očkem pohlédne k ní. Sasha zabloudí nakonec pohledem ke kalendáři.
„Zejtra už je pátek, můžeš jít večer hledat nové, ehm, známosti“ ušklíbne se na Ginny.
„Oh vynikající…asi napíšu Jamesovi… z trucu…“ oplatí úšklebek a zatváří se jako hotové neviňátko.
„Jsi zlá“ zasměje se, na což Ginny nasadí výraz naprostého psychopata a vyloudí ze sebe jakýsi hraně zlomyslný smích, zatímco Sasha se musí začít smát.
„Ale ty se nemáš smát“ zafňuká Ginny hraně.
„Ach…měla jsem se leknout“ uvědomí si svoji chybu a ušklíbne se.
„Přesně“ kývne rozhodně hlavou.
„Tak mi to příště oznam, neboť tohle mi skutečně nepřišlo strašidelné“ směje se dál a pro svoji jistotu se raději posadí na stůl, aby se třeba ještě nezřítila na zem.
„Dobře, tak já ti to příště oznámím“ zazubí se spokojeně.
„Hej, tak to už je lepší“ vycení zoubky „Jinak…dáš si něco?“ vzpomene si, že by nakonec mohla i něco jako hostitel nabídnout.
„Ne, díky“ zavrtí hlavou a nakonec k ní o malý kousek přistoupí.
„Tak nic no, jen jsem nechtěla vypadat, že jsem nevychovaná a ani ti nic nenabídnu, i když trošku opožděně“uculí se nevinně. Ginny se jen ušklíbne.
„Co se šklebíš?“ zasměje se, když ji tak pozoruje.
„Já nííc“ protáhne a zazubí se.
„Nevěřím Ti“ stále se šklebí.
„Mě musí věřit každý, jsem přece tak hodná a milá bytost“ snaží se nasadit andělský kukuč, avšak je jí to natolik vzdálené, že to prostě nejde. Místo toho se jen ušklíbne.
„Možná, když spíš“ zasměje se a sleduje její počínání.
„To teda…“ zavrtí rádoby uraženě hlavou.
„No ták… neurážej se hned, jen jsem žertovala, to doufám víš“ pousměje se.
„To taky doufám!“ povyplázne na ní infantilně jazyk.
„Jasně, že jo a nevyplazuj tu na mně jazyk“ zasměje se, avšak jediná odpověď, kterou ji Ginny poskytne je, že lehce natočí hlavu k levému rameni a jazyk nechá venku, jen ho přesune na pravou stranu. Jakákoliv podobnost s idiotem je však čistě náhodná.
„Já z Tebe nemůžu“ směje se dál a na chvíli si lehne na stůl, zatímco původ jejího smíchu ji jen s pobavením sleduje. Za chvíli se však Sasha opět posadí. “Děkuji za zlepšení nálady“ usměje se.
„To nemáš zač“ pousměje se a nasadí, dá se říci normální výraz.
„Ale mám“ přikývne „Pojď sem, ať tě z vděčnosti obejmu“ zasměje se, obejme jí kolem krku a trošku jí stiskne. Ginny její objetí opětuje. Díky té skvělé náladě je Sasha uvolněnější a nějakou pobídkou jí dá malý polibek na krk.
Samozřejmě, že ho cítí a nepatrně přivře očka. Sama se však k jejímu krku není ze své pozice schopná dostat a tak polibek sice oplatí, ale na rameno.
Jakoby jí tento polibek probral, trošku se odtáhne a pohlédne na ní možná trošku zvědavě. I Ginny se odsune, pohled však upře na desku stolu, nikoliv do jejích očí.
Po chvíli ji Sasha špičkou nosu jemně pohladí po tváři, na což mladá Finka k ní zvedne pohled. Další krátkou chvíli jí jen sleduje. A když se neodtáhne, ani nic podobného, svými rty přejede po těch jejích.
Ginny s trochou přirozeného váhání věnuje polibek, který Sasha nejdříve opětuje jen letmo. Netrvá to dlouho a intenzita se na obou stranách vystupňuje. Ginny pomalu přesune své ruce na její záda s úmyslem položit Sashu na stůl, zatímco ona ji vjede rukou do vlasů a hraje si s jejími rty. Nechá se položit, avšak musí se na malý okamžik odtáhnout a pohlédnout na ní. Ginny ji věnuje pohled s nevyřčenou otázkou, zda skutečně chce pokračovat a ona ten pohled velmi dobře pochopí. Spokojeně se pousměje a přikývne.
Ginny se trochu položí na ní a opět ji políbí na rty, po chvíli se ale přesune k jejímu krku, kde si začne “hrát“. Sasha se pousměje a slastně přivře očka, mezitím jí dlaní vklouzne pod triko. Poslepu najde rozepínání podprsenky, kterou sice rozepne, ale nesundá. Prsty pomalu přejíždí po páteři od krku až ke kraji kalhot, tam a zase zpět. Ginny spokojeně zavrní a jemně ji kousne do krku. Poté ji ale na místo, do kterého se zakousla, políbí a nechá si sundat tričko.
„Co to děláme?“ optá se Sasha a pohlédne na ní, když i ona začne postrádat vršek oblečení.
„Jestli nechceš…“ broukne smířlivě. Nechce na ní tlačit, ani v nejmenším.
„To ne, chci, jen je to…zvláštní…“ pousměje se a nestihne říci víc, kdyby chtěla. Ginny se totiž znovu vrátí k jejím rtům a ona polibek opětuje.
„Například tohle…nikdy bych si nemyslela, že právě s Tebou se budu líbat na svém pracovním stole“ usměje se a pohladí ji po tváři. Ginny se uchechtne.
„Je to pohodlnější, než na zemi“ ušklíbne se a pohladí ji po odkrytém bříšku, což Sashu zřejmě polechtá a tak se pousměje
„To je, ale… o pár kroků dál jsou dveře, za kterými je ložnice s měkkou postýlkou“ hlesne tiše.
„Mhm…to je lákavé“ zavrní a sleze ze Sashy, která sklouzne ze stolu, chytne ji za ruku a zatáhne ji do ložnice. Pro jistotu zamkne dveře.
„Nemusí o tom vědět celá škola“ ušklíbne se a zatlačí Ginny na postel, poté si lehne vedle ní. Chvíli na sebe jen tak hledí a pozorují se.
„Nejsi poprvé se ženou, že?“ napadne Sash a cosi ji donutí zeptat se, Ginny její otázku nechá nějakou chvíli nezodpovězenou.
„ Ne…to nejsem…“ připustí nakonec.
„Myslela jsem si to…“ pousměje se „…ani já ne“ dodá a při pohledu na její tělo naprázdno polkne.
„Už je to ale dávno…“ dodá jen tak mimochodem Ginny a pousměje se.
„No ani to mé nebylo včera“ usměje se a konečky prstů ji přejede po boku a pokračuje při kraji kalhot ke knoflíku, kde se zastaví a vyšle tázavý pohled k Ginny, která až doposud jen přivírala oči a sledovala její počínání. Jen se pousměje a přikývne na odpověď.
*zalúbila sa* 🙂 ♥♥♥
Do koho? 😀
No do poviedky, skvelo si to napísal ^^
Děkuji 🙂 bez Tebe by to ale nešlo =c*
Namáš za čo, ale druhá časť je zaujímavejšia 🙂