Dovolená

Konečně si taky urval pár volných dní po několika pracovních týdnech, během kterých makal stylem práce – postel na ubytovně – práce. Odpočinek byl rozhodně příjemnou změnou po tomhle hektickém období. Celý včerejšek prakticky prospal, nebyl schopný udělat nic, kvůli čemu si to volno vlastně bral. Potřeboval zařídit nějaké věci na úřadě a v bance, zajet k rodičům, dojet na poštu pro dva balíky a jeden dopis do vlastních rukou. Taky už bylo opravdu záhodno nakoupit. Včera se chystal vyřešit alespoň návštěvu pošty a nákup, jenže se mu to nakonec nějak nepodařilo. Jeho denní plán se scvrknul na spánek a jídlo.

Prázdná lednice ho ale dnes dopoledne vyhnala alespoň do nedaleké samoobsluhy. V zásobě mu zbyl jen pomerančový džus, cibule, týden prošlá šunka a dva balíky psích konzerv. Jo a ve spíži bylo něco kolem deseti kil psích granulí. Granule sice voněly krásně, ale chuťově byly dost otřesný. No a z toho zbytku by nevymyslel oběd ani vysokoškolský student Oxfordu. Zrovna do vozíku házel pečivo, když se mu ve vnitřní kapse kožené bundy rozřinčel telefon songem „It’s a long way to the top“ od AC/DC.

„Do prdele,“ zavrčel podrážděně. Tohle vyzvánění znamenalo jen jedno, bylo vyhraněné jediné konkrétní osobě. Hrábl neochotně pod bundu, vylovil telefon a ťukl na zelené tlačítko, co svítilo na displeji vedle lákavějšího červeného tlačítka. „Víš, od čeho je slovo dovolená? Řeknu ti to, od slov: teď kurva nepracuju!“ štekl podrážděně do mikrofonu, aniž by pustil volajícího byť jen k pozdravu. Svoje naštvání nijak nehrál a ani se ho nesnažil skrývat.

„Promiň Nate. Vím, že máš volno, ale mám tady něco a jsi jedinej, kdo to může odletět,“ jeho šéf už následně zřejmě nepovažoval za nutné zdravit.

„O co jde?“ vydechl rezignovaně a opřel se lokty o nákupní vozík před sebou. Nechtělo se mu do práce, fakt ne. Chtěl si užít zasloužené volno, jenže neměl v povaze věci odmítat, když neví, o co jde. Ostatně se včera docela vyspal, takže ta šílená únava z něj už spadla. To bylo hlavní, co potřeboval, takže teď asi i byl schopný vyřídit jednorázově nějakou zakázku, minimálně ve vnitrozemí.

„Přelet v noci, kterej trochu hoří. Nechci to ale víc rozebírat po telefonu, můžeš dorazit?“ V hlase byla slyšet jistá naléhavost. Jenže tu do hlasu vsunoval kdykoliv, kdy něco potřeboval nad rámec pracovních povinností. Jeho šéf nebyl vůbec špatný chlap, svým lidem často vycházel vstříc v různých věcech, jenže to nebylo zadarmo. Bylo to něco za něco. Jeho lidi zase museli čas od času oplatit zdvořilost a vyjít vstříc jemu. Nathan ho měl docela rád, ale někdy ho vytáčel. Na druhou stranu, jen těžko by získal v jiné firmě takovou volnost, kterou mu nabízel Ralph Turner.

„Tak ať to někdo odletí ráno,“ opáčil a protočil oči. Rozjel se pomalu s vozíkem a sledoval bedlivě regály kolem sebe, aby náhodou nepřehlédl nic, co ještě potřebovala sežrat jeho lednice. Neviděl jediný rozumný důvod, proč by cokoliv nemohlo počkat do rozednění, pokud by zrovna nešlo o sanitní let, jenže ty se v noci nikdy nelítali. Navíc, kdyby tohle byla výjimka, jeho šéf by mu to řekl rovnou a nedělal kolem toho takové tajnosti. Tohle bylo zboží, anebo osoba. Pokud osoba, měla si uvědomit dřív, že má ráno někde pracovní, nebo osobní schůzku. Proč by si kvůli tomu teď on měl rušit dovolenou? Měl létání rád. Ne, miloval létání a čas, který trávil v pilotní kabině, jenže potřeboval si občas dopřát taky takové ty zbytečnosti jako osmihodinový spánek v posteli, sprchu a normální jídlo.

„Přesvědčí tě argument krásný ženský se skopčáckým přízvukem?“ zkusil to a jeho úšklebek si v tu chvíli Nate dokázal domyslet i na vzdálenost mezi nimi. Jeho šéf věděl, jak ho přimět k tomu, co od něj potřeboval. A zrovna takovýhle argument by platil na kdejakýho chlapa, jehož polovina předků byli Němci. Možná dokonce i bez ohledu na předky.

„No jo, dej mi tak tři čtvrtě hodiny, jsem kousek od baráku v krámu,“ vzdal se a protočil oči. Vážně se mu do práce nechtělo, jenže tenhle argument prostě bral, ať byl jakkoliv sexistický. A další věc nakonec byla i ta, že byl momentálně jediný pilot, který mohl ve firmě podniknout let v noci bez ohledu na viditelnost země. Zbylí dva piloti, co měli oprávnění provozovat noční lety, byly momentálně víc mimo, než on sám. Jeden byl už druhý týden v nemocnici po operaci a druhý si válel šunky na Srí Lance. Zbytek pilotů oprávnění neměl vůbec, anebo zatím nesložili zkoušky k tomu, aby mohli letět sami. Takže jestli ta zakázka byla vážně důležitá, bylo to na něm. Věřil tomu, že Ralph by ho nepřesvědčoval, kdyby to mohlo počkat a nešlo o důležitého klienta.

„Díky, Nate,“ alespoň teď nezapomněl na slušné vychování, když mu právě zrušil dovolenou.

„No jo,“ povzdechl a típl hovor, načež v rychlosti dokončil nákup, který do té doby prováděl s jistou rozvážností a pomalým tempem přejetého šneka. Pokladnou mohl prakticky jen proběhnout, naštěstí se v sobotu ráno v jejich malém obchůdku netvořila žádná fronta. Za pokladnou naházel svůj nákup do batohu a vylezl ven. Vedle vchodu seděl a čekal Badger, jeho pětiletý hnědý kříženec.

„Tak jdeme Badgi, dostali jsme od Ralpha nový letový plán,“ informoval ho a zamířil nejdříve do bytu, aby vyložil nákup. Pes zřejmě význam slov pochopil, štěkl na něj a okamžitě ho následoval.

Jakmile byli doma, Nate v rychlosti nakrmil lednici věcmi z batohu. Příliš se nezaobíral srovnáváním, pracoval rychle a překotně. Chtěl dodržet čas, který slíbil, aby na něj Ralph a klientka nemuseli čekat příliš dlouho. Byl zvědavý na to, co je zač ona dáma i to, o jakou zakázku jde, že nemůže počkat. Rozhodně moc takových letů nepodnikal, nebo minimálně mu to ještě nikdy nezrušilo dovolenou. Klientka musela nabídnout dlouhodobou spolupráci nebo velkou finanční odměnu, pokud to bylo natolik lukrativní, že musel do práce a nemohlo se to řešit po telefonu. Takže jo, byl dost zvědavý. Zřejmě i to sehrálo roli, aby na to kývnul.

Jakmile bylo jídlo v lednici, došel odhodit batoh zpět do skříně v předsíni. Přezul se do pevných kožených bot, ve kterých létal. Sice se dalo čekat, že se sem ještě stihne vrátit, když má letět až v noci, ale nerad podobné věci ponechával náhodě. Z věšáku sebral klíčky od auta a pískl na Badgera. Ten vystřelil z pelechu v ložnici a proběhl otevřenými dveřmi na chodbu, kde se oklepal a šel si sednout před výtah. Nathan za ním dveře zavřel a zamkl, načež došel výtah přivolat. A to ještě ráno věřil, že bude večer ulehat znovu do své postele.