Jedna cigareta

Autor: Fori
Žánr: spíš jen myšlenky
Beta-read: Nar (Děkuji Ti za rýpalství :3 Přesně takovou betu potřebuju :D)
Forma: těžko říct, spíš er
Počet slov: 1319
Přístupnost: jakákoliv, krom homofobů ^^
Poznámka: Hrubé pokračování hry ze skypu. Vin v hlavní roli.
Poznámka no. 2: Vzhledem k faktu, že je to psáno z prostředí New Yorku, jsou použity Fahreheity. 32 °F je zhruba kolem 0 °C. 60 °F je asi našich 16 °C.

Na svůj vkus se Vin probudil nechutně brzy. Pohledem po otevření očí zavadil o spící osobu vedle něj a vydechl. Nebyl to Adrian a nebyl to dokonce ani Sam. Ne, tohle byl chlap, kterého viděl teď vlastně potřetí v životě. Dost dobrý status na to, že už se s ním stihl vyspat. Chvíli Marcuse jen mlčky sledoval, ale jakmile mu myšlenky příliš začaly utíkat, raději se zvedl, natáhl na sebe alespoň trenky s tričkem, které našel na zemi a vypadl v tichosti na balkon. Ještě pohlédl dovnitř oknem, aby se ujistil, že jeho noční objev spí, než sáhl na parapet, kde měl položená cigára. Jedno vytáhl a zapálil. S výdechem kouře upřel oči na ošuntěnou zeď protějšího domu. Byla zima, teploty se teď ráno pohybovaly stále kolem dvaatřiceti Fahrenheita bez ohledu na to, že odpoledne bývalo kolem šedesáti. Nevadilo mu to, přestože se mu na rukách objevila husina. Nebylo to ostatně poprvé, co šel na balkon kouřit jen v trenkách a tričku. O lidi na ulici se nezajímal, byl dost vysoko na to, aby ho nemohli vidět, když stál takhle. Vydechl kouř a zadkem se opřel o parapet za sebou.

Ulice pod ním byla tichá, skupinky černochů, které se tam obvykle pohybovaly, tu teď nebyly. Možná se zdejchly do klubů, možná někde vyspávají, čert ví. Vinnyho jejich osud nezajímal. Nic mu do nich nebylo, stejně jako jim nebylo nic do něho. Žili ve vzájemném respektu a do svých věcí si nezasahovali. Znovu pohlédl do okna, aby viděl spící siluetu, uniklo mu slabé pousmání, které on sám snad ani nepostřehl. Bylo to zvláštní, Sam nebyl pryč ani 24 hodin a on se vychrápal s prvním, kdo projevil zájem. Nebyl to žádný puritán, ale po Adrianovi to takhle nebylo, šel se opít, ale neměl chuť s nikým spát. Jasně, nikdo mu nedal takovou nabídku, ale i tak. Byl si skoro jistý, že by tenkrát po rozchodu s Adrim odmítl. Rozchod… směšné. Nikdy spolu nechodili, tak se nikdy nemohli rozejít.

Takhle to bylo, ne? Objektivně, jistě, jeho srdce to ale vidělo už léta jinak a nic na té zraněnosti nezměnil ani Sam. Nezaplácl tu díru po Adrim, byl jako štěně, které šlo uvázat u boudy, když na něj neměl náladu. Stejně pak kvičí, skáče a lísá se k tomu, kdo ho nechal přivázané k chladnému pelechu. Jo, bylo to fajn, ale zároveň taky ne. Nechtěl domácího mazlíčka. Kdyby chtěl, pořídil si po smrti Romea dalšího pitbula, jenže jemu to nevyhovovalo, natož ve vztahu. Zkrátka hledal něco jiného. Adrian by mu natrhl zadek, kdyby si k němu tehdy dovolil to, co si skoro tři roky dovoloval k Samovi a z Marcuse cítil vlastně to samé. Podvolil se, ale projevil dominanci, nebyl tak poslušným spodkem, jako mu byl roky Sam. S ním to bylo jednodušší, ale možná proto to bylo tak odlišné od Adriana.

Jo, nejspíš tím to bylo, potřeboval vedle sebe rovnocenného partnera, ne někoho, kdo k němu vzhlíží jako k modle. Někoho, kdo mu dá přes hubu, když to bude nutné, ne někoho, kdo bude jen tiše přihlížet. Kdo půjde vedle něj, ne za ním jak ocásek. Vlastně se divil, proč nechodí už dávno s Lucasem? No jasně, protože Lucas je heterák až za hrob… nejspíš.

Zašklebil se trochu pobaveně a odklepl popílek z cigarety do popelníku vedle sebe. Kdyby se nevytrhl z myšlenek, popel by už nejspíš spadl. Asi by to nebylo příjemné setkání vzhledem k odkrytým nohám, na které by přímočaře dopadl. Vydechl a znovu přesunul hořící cigaretu ke rtům, už z ní nezbývala ani polovina.

Co Marcus? Mohlo by něco mezi nimi… ne, to je totální blbost. Vinny si odfrkl a zavrtěl rázně hlavou, jako by tím myšlenku mohl vyhnat. Přemýšlí jako blbá patnáctka, co si něco slibuje od sexu na jednu noc jen proto, že neproběhl v hospodě, ale u ní v posteli, kam si ho ještě sama odvezla. Hloupá naivka slintající nad idolem třídy. Přesně tak teď přemýšlel, nebyl v tom rozdíl. Jedna noc, jedno číslo. Okay, jeden a půl čísla, ale to na věci nic neměnilo. Hlupák toužící po vztahu, životní ztroskotanec nemající nic a nikoho, koho by miloval. Ne, tak zle na tom ještě není. Má dceru a Adriho.

Co na tom, že tu dceru má s šílenou hysterickou slepicí a co na tom, že Adriho nikdy neměl? Hm, no dobrá, tak měl, ale jen v tom jiném ohledu, jinak ho totiž nikdy mít ani nemohl, vzhledem k tomu, co se stalo, když přišel na scénu jeho nynější partner – ten mrňavej rudovlásek. Najednou byl Adrian jinde, úplně a dočista. Ze spřízněné duše a takřka bratra se stal téměř cizí člověk, minimálně z pohledu měřítek a hranic, které měli mezi sebou nastavené předtím. Až příliš blízký, příliš milovaný, úžasná duše, ve které mohl hledat vše, po čem toužil – pochopení, absolutní důvěru, jistotu, přátelství na život i na smrt, ale taky jistou vášeň a intimnost vztahu dvou lidí, kteří spolu vlastně nikdy nechodili, jen spolu chvíli žili jako dva staří přátelé, co si odmítli uvázat na krk manželku a děti, byť Vin měl dítě i bez manželky. Jeho milovaná Nancy.

Děvčátko chytré natolik, až ho to samotného překvapovalo. Milé, roztomilé a křehké jako porcelán, kterému nesmí být ublíženo. Zabíjel by pro ni. Pro ni a pro Adriho. Každého, kdo by jim zkřivil jediný vlas. Udělal by to samé on? Jistěže udělal, netřeba z něj dělat zrádce, Adrian si prostě šel za svým srdcem a svoji tužbou, ať už byla jakákoliv, a oba dobře věděli, že jsou mezi nimi přece jen věci, které si vzájemně dát nemohou, protože… no protože jsou zkrátka ze stejné líhně. Divocí, dominantní, sví, ti, co se neskloní před systémem. Bylo na čase kapitolu s Adrianem nadobro uzavřít, když i ta následná se uzavřela. A byl vztah se Samem vůbec kapitolou? Nejspíš se zavřela dřív, než vůbec stihla být pořádně otevřena a napsána. Dala se považovat spíš jen za takové tříleté intermezzo. To nebyl zrovna nejlepší status vztahu.

Sam… jeho Sam. Jeho pejsek, jeho hračka, jeho přerostlé dítě, kterému by byl asi lepším otcem či starším a zkušenějším bratrem, než milencem. Nedokázal si pomoci, ale bylo to prostě tak. Nikdy na Sama nedokázal koukat jako na rovnocenného partnera a pravděpodobně by to ani nikdy nešlo, i kdyby neodletěl do toho sviňskýho Londýna. Prostě to nešlo. Sam takovým parťákem pro život v poměrech ulice nebyl. Možná kdyby byl Vin zazobaným úředníkem, číšníkem v McDonaldu, barmanem nebo čímkoliv jiným poctivým, pak třeba ano. Jenže takový zkrátka nebyl a ten život si neuměl ani představit. Svým způsobem mu ulice vyhovovala. Byla svá a neměla slitování a nejspíše proto mu byla nejlepší milenkou. Uměl v ní chodit, ať už šlo o prodej drog nebo vykrádání a kradení aut, byla jeho a vlastně ničí.

Ale co teď? Může být další milostnou etapou v životě ten, jenž nyní tak pokojně spí v jeho posteli? Ne. Nemůže si od toho slibovat víc, nebo snad přece jen ano? S přibývajícími roky si začínal připadat uboze naivní. Vážně jak zamindrákovaný blbec, kterému za chvíli potáhne na čtyřicet. A chtěl vůbec vztah? Nějaký happy end v podobě šťastného partnerského života? Fakt to tak chtěl? Nebyla mu přece jen milejší ta volnost, že se může vyspat, s kým chce a kdy chce?

Jistěže to tak bylo, ale bylo taky fajn přijít večer do bytu, který není prázdný. Přijít a nechat si ošetřit další odřeniny a šrámy, které si donesl z ulice, aniž by to musel dělat sám. No, většinu zranění neošetřoval, když si to vyloženě rozsahem nežádalo o zásah, ale i tak. Bylo fajn mít někoho, kdo se nevtíravě staral, ale zároveň nechytal záchvaty hysterie při pohledu na nový šrám v ksichtě. Mohl být dalším článkem Marcus? Mohl by vůbec někdo takový zaslepit díru po násilně vytrženém šťastném životě po boku Adriana, který se vlastně nikdy nekonal? Těžko. Nebo snad přece jen?

Vinny típl do popelníku cigaretového špačka, kterého už několik minut žmoulal v prstech, pracně odlepil zadek od parapetu a zmizel dovnitř ložnice.

3 komentáře u „Jedna cigareta“

Napsat komentář: Fori Zrušit odpověď na komentář

fourteen − 3 =