Alkohol

Do hostince vtrhne asi dvacetiletý vyšší muž s delšími blond vlasy. Na sobě tmavé kalhoty, lehce roztrhnutou košili, která kdysi zřejmě byla bílá. Nyní je však pomačkaná a do půlky rozepnutá. Ve výrazu jeho tváře jde vyčíst spoustu vzteku, ale také hodně bolesti. Když nenajde osobu, která způsobila jeho stav, zamíří k baru, kde se posadí a zůstane civět na barovou desku.

„No ty vypadáš…“ broukne k němu hostinský, který se za barem mezitím přesunul k němu. Přitom mu lehce cuknou koutky, což ovšem muž nemůže vidět.

„Díky, to je vždycky příjemný slyšet“ zavrčí a přitom k němu zvedne pohled.

„Chceš něco?“ otočí se zase k němu po chvíli, kdy obslouží pár hostů.

„Jo… Jacka Danielse a nejlíp dvojitýho“ přikývne a civí na desku baru. Chvíli na to svůj pohled přenese na skleničku se zlatavou tekutinou, kterou mu Rosmert přišoupl.

„Nechal sis to vysvětlit?“ zeptá se hostinský po chvíli, kdy stihl několikrát odběhnout dozadu a jakémusi individuu přišoupl lahev levné Whisky.

„Co bys chtěl na tom vysvětlovat?“ zvedne k němu smutný pohled a upije ze skleničky. Vypadá jako malé dítě, kterému silný starší kluk odnesl jeho milovaného medvídka a vyhrožoval, že mu utrhne hlavu.

„Třeba to, že když ho líbala, vypadala, jakoby právě políbila shnilej citron“ prohodí k němu a při leštění jedné ze sklenic ho sleduje.

„Chm… Spíše mi připadalo, že si to hodně užívá“ zarputile se drží vlastní verze, že chybělo málo a jeho milovaná mu zahnula s čímsi, co neodolatelně působilo jako gorila nížinní.

„Přišel jsi, když ji políbil“ pokrčí rameny a s břinknutím položí právě doleštěnou sklenici. „Nestačila se od něj odtrhnout, protože jsi po něm skočil dřív, než se ta holka stihla vůbec vzpamatovat, pochop to konečně. Ale jak jsem ho tak viděl, Jacku, tak by to nebylo snadný. Jestli ti můžu radit, tak nedělej tyhle scény, běž domů a té holky se drž“ dá mu svoji radu a zaleze znovu dozadu, kde začne cosi nejspíše hledat v bednách, které také při té příležitosti přerovnává.

Jack cosi nesrozumitelně zahučí a zavdá si ze své skleničky, poté ruku se sklenkou položí na bar a tupě na skleničce utkví pohledem. Rosmert se za tu dobu stihne opět zjevit za barem s krabicí plnou chlastu. Tu položí na zem, obslouží dalších pár hostů a vrátí se k Jackovi, kterého bedna s lahvemi alkoholu viditelně zaujme.

„Přece má hůlku, dokázala by si poradit. A když ne vlastní silou, tak kouzlem“ prohodí k němu a konečně do sebe kopne zbytek obsahu skleničky.

„Jak jsem už řek… došel jsi zrovna ve chvíli, kdy si jí k sobě přitáh… Nikdo by nestihl vytáhnout tak rychle hůlku. Navíc ta holka z toho byla zaskočená, nečekala, že ji ten chlap políbí.“ zabručí k němu a začne vyndavat láhve z bedny a rovnat je do polic.

Jack k němu jen mlčky pošle prázdnou skleničku v němém gestu, které Rosmert samozřejmě pochopí a dolije mu. Znovu se nadechne, že už, už mu něco řekne, ale nakonec jen mávne rukou a zmizí opět vzadu za dveřmi do kuchyně.

„Ty máš ještě tu…“ dolehne k Jackovi odkudsi. Chvíli mu trvá, než zjistí, že hlas patří jakémusi opilci, který sedí u baru o několik židlí dál. V ruce třímá lahev levného alkoholu, ze které neustále ucucává. Jeho řeč ukončí škytnutí, poté ovšem svoji větu dokončí: „…tu drzost se tady ukázat?“ zašklebí se na Jacka. Ten se snaží opilcovo řeči ignorovat, ovšem po dalších slovech už to není nejlehčí, zvláště dnes…

„Já být tím chlapem… tak ti nabančím ještě víc… a tu Tvojí křehotinku Ti ojedu….“ jeho slova často přeruší škytnutí. Rádoby chytře kývne hlavou směrem k Jackovi a znovu si zavdá z lahve.

„Sklapni!“ odsekne vztekle a snaží se nenechat se a zůstat v relativním klidu. Opilec si však nedá jen tak pokoj a sleze z barové židle, vrávoravým krokem dojde k němu a posadí se vedle něj bez zbytečných dotazů.

„Je dobrá?“ protáhne a s bezzubým úsměvem se nakloní k Jackovi, znovu si lokne alkoholu.

„Hm?“ Pohlédne na něj v podstatě nechápavě. Ne, chápe to dost dobře, ovšem nechce si připustit, že by zrovna na to, se ho opilec dovolil zeptat.

„Myslim v posteli přece“ objasní to, když shledává, že Jack buď nechápe, nebo nechce chápat. Při tom do něj drcne, aby šel s pravdou ven. Jediné reakce, které se dočká, je ovšem jen to, že Jack zatne ruku v pěst a snaží se opilcova slova nevnímat. Muž si však zatnuté pěstě nevšimne a i kdyby, nejspíše by to na celé věci vůbec nic nezměnilo.

„Ta je měla….“ řekne zasněně a znovu škytne „S ní bych jel i desetkrát, hele… co kdybys mi jí pučil? Já si to prubnu a zase ti jí vrátím….“ Zavrní k němu s blbým šklebem, což už je na Jacka dneska ale skutečně moc. Vyletí na nohy, drapne ono individuum za svršek a přirazí ho zády na bar propalujíc ho nenávistným pohledem.

„Eh?“ dostane ze sebe jen, pak však pokračuje a lahev s alkoholem pevně svírá. „Brzdi hele! Jen si s ní užiju, jasný? Pak ti jí hned vrátim, dyť sem ti to přeci už řikal ne?“

Jedinou odpověď, kterou dostane, je pěst do břicha. Po té muž svoji milovanou lahev upustí a ta se s nemalým hlukem rozbije o podlahu. Což ovšem muže natolik vytočí, že byť jako zpomalený film rozhodí dovrchu rukou se snažením jednu ubalit pachateli, který zapříčinil ztrátu láhve. Pro toho je však snadná práce vyhnout se letící pěsti a vrazí opilci ránu vedenou na hlavu, hned za ní následuje další rána do břicha.

Opilec se z bolestí zlomí v pase a chvíli mu trvá, než vydýchá všechny rány, co na něm přistály. Poté se vzmůže na kopanec do nohy a rukama se snaží jednu Jackovi vrazit.

Ten kopanec do nohy snad jakoby ani nevnímal. V hlavě mu stále plane myšlenka na to, co se stalo a co mu opilec před chvílí řekl. Další ránu znovu věnuje jeho obličeji.

Kdyby měl opilec nějaký zub, tak mu i vypadne. Z jeho nosu začne po další ráně vytékat krev a rány ho z opilosti rychle vyvedou. Plnou silou vrazí Jackovi dvě rány do obličeje, kterého to přinutí od něj odstoupit. Nevšímá si ale znovu přeraženého nosu, krve ani bolesti. Znovu na muže zaútočí snažíc se na něm vybít veškerou svoji zlost. Ten už je však natolik při sobě, aby dokázal útoky opětovat, a také toho samozřejmě využije. Další ranou do obličeje a kopancem do slabin.

Rána mezi nohy je snad nyní jediná, kterou Jack nedokáže ignorovat. Ta ho také pošle s bolestným skučením do kolen. Rosmert vyleze zrovna v moment, aby onu ránu pod pás viděl, což samozřejmě nenechá bez reakce.

„Co se to děje?!“ zaburácí při cestě k nim a svoji otázku zopakuje znovu, když dorazí až k nim. Opilec se ještě chvíli kroutí v bolestech, pak ovšem se rozhodne upravit fasádu klečícímu Jackovi a vrhne se proti němu. Tvrdě však narazí na Rosmertovu pěst, která ho odhodí ke zdi, kde zůstane ležet se zakrváceným nosem a vybarveným okem.

„Žádný rvačky!“ houkne k němu hostinský a promne si ruku sledujíc Jacka, kterému z přeraženého nosu a roztrženého rtu odkapává krev na zem i na košili. Chvíli trvá, než se vyhrabe na nohy a zamíří zpět k barové židli. Rosmert prohlédne znovu celý lokál a poté se podívá na Jacka.

„Jakoby ti ta dnešní rvačka nestačila, vypadáš otřesně…“ řekne a hledí na něj, nespíš, stále čeká, že mu sdělí, co se tu stalo.

Opilec, který stále leží u zdi, cosi zabrblá. Nevypadá o nic moc líp, než Jack. Rukama si tiskne břicho. V momentě, kdy si ho všimne Rosmert, rázně zamíří k němu.

„Co tu ještě děláš?! Ven!“ křikne a sám mu vypomůže z hostince. Opilec si nechá pomoct, stále si však tiskne rukama břicho.

„Jen počkej! Stejně mi dá…“ houkne ještě za Jackem s fanatickým smíchem. Jack po jeho slovech zavře bolestně oči. Bolest ale nijak nesouvisí s ranami, které utržil. Hostinský uklidí spoušť, která zůstala na zemi po rvačce a vrátí se za bar, kde se postaví před Jacka.

„V pohodě, chlape?“ kývne někam dolů.

„Jo… dostal jen, co si zasloužil….“ broukne bolestně na vysvětlenou. „Sorry“ dodá nakonec. Rosmert k němu ale jen mávne ledabyle rukou.

„Prosímtě… tohle je tu denně.“ Zabublá a sám do sebe kopne se šklebem panáka. „Pudeš domů?“ otáže se nakonec.

„Ne“ zavrtí rázně hlavou a otře si krev z obličeje.

„Být Tebou, dám si na toho chlapa pozor… to, co řekne, většinou myslí smrtelně vážně…“ upozorní ho se zcela vážnou tváří a pozvedne obočí, když zjistí, že se jeho přítel domů nechystá.

„A já ho zabiju“ sykne při zmínce o ožralovi. „Nevím…“ pokrčí lhostejně rameny a viditelně ho nezajímá, kde dnes přenocuje.

„To je sice možný, ale to už bude po jeho varování, nejspíš…“ prohodí a dobu ho jen nečinně pozoruje. „Můžu tě nechat vyspat se tady, ale ráno vypadneš, jasný?“ nabídne mu.

„Zabiju ho hodně pomalu a hodně bolestivým způsobem“ sykne nenávistně. „Ok, ráno vypadnu“ přijme jeho nabídku.

Rosmert k němu pošle klíče od jednoho z pokojů a hodí před něj i čisté triko. Projde lokálem ke dveřím, a když nespatří jinou osobu, kromě nich dvou, zamkne dveře.

„Pudu už spát a ty bys měl jít taky“ hlesne k němu a dojde za bar, aby zkontroloval, že je vše tak, jak má být.

„Díky“ hlesne k Rosmertovi a nakloní se, aby viděl za bar, zda se tam nenachází nějaká lahev Jacka Danielse. Samozřejmě, že se zde lahev nachází a ne jedna, proto si jednu s radostí přivlastní. Rosmert už ovšem stoupá do schodů, tudíž mu tento fakt unikne. A i kdyby neunikl, nejspíše by mu na to nic neřekl.

„Dobrou a běž taky spát“ broukne ještě k němu a zmizí nahoře v patře, odkudsi po chvíli dolehne dolů do hostince zavření dveří. Jack se proto začne plně věnovat oné lahvi Whisky a rozhodne se pro tentokrát neřešit, zda se přísluší pít tento nápoj přímo z lahve. Zanedlouho však dojde ke zjištění, že v lahvi už toho nezbývá a proto se rozhodne vstát a jít za doprovodu věrné lahve do přiděleného pokoje. Skutečnost, že lahev byla před tím naprosto nedotčená a nyní je v ní na dně, se značně projevuje na Jackovu chůzi. Zemská přitažlivost, která na Jacka nyní působí mnohonásobně silněji, nakonec také řekne své a Jack slítne na zem, ne zrovna nejtišeji, div si při pádu nerozsekne hlavu o schod.

„Jakej vůl sem postavil tu židli?!“ zavyje, taky ne úplně nejtišeji a začne se po čtyřech plazit nahoru do schodů. Věrná láhev překvapivě náraz vydržela, takže Jackovi stále dělá společnost, když ji sebou táhne v ruce.

Hostinský Rosmert samozřejmě nepřeslechne hluk a vtrhne ke schodům v noční košili. V ruce tiskne baseballovou pálku.

„Kdo je tu?!“ houkne hromovým hlasem dolů do hostince připraven použít zbraň ve své ruce, pohledem hledá pachatele.

Ne, že by se snad Jack lekl, jen opomene jeden, přesněji dva schody a sjede po břiše zpět dolů pod schody. Schodům už lahev neodolá a křachne Jackovi v ruce, tudíž se o ní ještě stihne inteligentně pořezat. S bolestným kňučením zůstane ležet pod schody.

„Rossí! Vona ti po mě skočila židle a pak mě něco kousnulo do ruky!“ zahýká hlasitě vlastní teorii toho, co se stalo.

„Ty sis pořídil psa…?“ řekne náhle zcela rozněžněle a začne onoho imaginárního psa s vervou hledat.

„Vole…“ otituluje ho a odloží pálku stranou, sleze ze schodů, na nožkách mu tkví sexy papuče, a jakmile se ocitne u Jacka, zavrtí hlavou.

„Drž hubu a vstávej!…. Dělej!“ začne ho tiše úkolovat a pomáhá mu na nohy, což se mu také povede už díky váhovému i věkovému rozdílu, který panuje mezi Jackem a jím a který Jack skutečně nevyhrává.

„Je to aspoň velkej pes, viď že jo?! Že sis nepořídil nějakou malou bestii“ mele dál kraviny, chytne se Rosmerta jednou rukou kolem ramen a vytáhne se, ne zrovna tiše, na nohy za vydatné podpory svého přítele, který ho dál nadále chrání před dalším rande s podlahou hostince.

„Jo! Je to velkej vlčák a trhá takový blbečky, jako si ty!“ odsekne mu vztekle a doufá, že ho tím umlčí. Dál ho vleče do schodů, a když už je s ním konečně nahoře v patře, zamíří k jeho pokoji. V pochodu Jack ale šlápne s křupnutím na sklo z rozbité lahve a jeho rozjařená fantazie to znovu překroutí natolik, že by tomu záviděli i mnozí autoři konspiračních teorií.

„Jajš! Já ti mu šláp na packu asi! Já mu jí asi zlomil!“ zavyje s hysterií a začne panikařit a jak jinak, než pořádně hlasitě.

„Pejsku! Promiň! Já tě neviděl“ dál hlasitě kňučí a snaží se najít pohledem ono nevyzpytatelné zvíře. Hostinskému vyletí ruku a praští silou Jacka do zad. Ten po ráně zavrávorá a jen díky tomu, že ho Rosmert drží, sebou nepráskne o zem znovu. Už je však zticha.

„Mlč!“sykne a přímo vykopne dveře do jednoho z pokojů, kam Jacka vtáhne a posadí na postel. V momentě, kdy se od něj odtahuje, ho ale Jack chňapne za ruku.

„Vyřídíš svýmu hlídači, že mi to strášně mrzí a ať se na mě nezlobí, viď že mu to řekneš?“ zakňučí na něj a podle výrazu v jeho tváři to myslí nejspíš smrtelně vážně.

„Jo, já mu to vyřídim, ale teď už prosimtě spi!“ zamručí nevrle, ruku vykroutí a strčí do něj silou ve snaze přimět ho, aby si lehl. Což se mu také povede.

„Ty si na mě ták hodnej“ protáhne a zamrká, civí na něj jak na svatý obrázek.

„To jsem“ poví k němu tiše a na to zmizí z pokoje, dveře za sebou zavře a zmizí někde u baru, kde se ještě uklidní panákem vodky. Na to vypluje do pokoje. Jack ještě nějakou dobu si blebtá pro sebe kraviny, brzy na to však usne spánkem spravedlivých.