Černý igelitový pytel mimo tramvajové kolejiště nebudí vítězoslavný dojem. Divné, mrazivé, špatné. Babky shromážděné kolem jsou odstrkovány dál uniformovanými muži v černém. ,,Tady není nic k vidění!” brání se muži s nápisem Policie na zádech a marně se snaží odehnat čumily.
Záchranáři postávají bezmocně kolem zaparkované sanitky a tiše se spolu baví, dva z nich pečují o postaršího muže, který zhrouceně sedí v sanitě a občas jen přikývne na slova lékaře. Ti, co neodhání zvědavce stojí u zaparkované dodávky se zeleným pruhem a jediné, co je zajímá, jsou jejich papíry.
Novináři mají o čem psát, Nova si také s chutí přivaří polívčičku nad tragickým osudem sebevraha v centru města. Kde je pravda? To nikoho nezajímá, snad kromě uniformovaných mužů, kteří dostanou případ na krk. Hlavně, že je o čem psát a že to tak nebylo? Vždyť je to vlastně úplně jedno, jak to bylo a nebylo, důležitý je výsledek, to mezi je nepodstatná drobnost.
Někdo z čumilů dojde k policii, kde barvitě vylíčí smrt toho, který nyní nezúčastněně leží v trávě pod plachtou a pokud se o něj bude někdo zajímat v dohledné době, bude to maximálně rodina, pohřebáci a ten, kdo ho dostane na stůl jako studijní materiál. Jestli vůbec ten zbytek půjde použít jako studijní materiál pro studenty nedaleké lékařské fakulty.
Po nějaké době je nakonec igelit odvezen a čumilové se rozejdou s novou historkou, kterou si budou ještě pár dní předávat u hrnku kafe doma nebo v kavárně. Záchranáři to zabalí taky, stejně jako policie, která má na krku další případ, co beztak skončí s cedulkou sebevražda. Další práce navíc, další neplacené přesčasy. Postarší muž v tmavě modré uniformě se zhroutil, svoji směnu pro dnešek nedokončí a zaměstná tak někoho, kdo měl mít volno. A nakonec tu jsou pořád ti cestující tramvaje s číslem 523, kteří prskají a ještě dlouhou dobu budou prskat na debila, co si prostě nemohl vybrat ke svému konci blbé eNko nebo alespoň jinou tramvaj, které políbí nárazník.
Sdílím názor cestujících tramvaje :).Eda