Tragický konec jedné Mary Sue

Jmenovala se Ayaba Tabiti de Llaraso, žila ve francouzském Bordeaux, avšak vyrůstala na malebném francouzském venkově. Ano, mohlo by se zdát, že tato křehká a neskonale krásná šestnáctiletá dívka měla idylické dětství, pravda byla ale úplně jinde. Matka ji tragicky zemřela v jejích 2 letech a ona žila se svým bezcitným a notorickým otcem, který nikdy nešel pro ránu daleko. Bez milostně a surově ji bil, někdy úplně bezdůvodně. Což se stávalo kdykoliv byl otec v lihu a to bylo dost často. Ayaba se však svým bezcharakterním a opileckým otcem nenechala vůbec zlomit, objevila v sobě velkou duševní sílu, se kterou dokázala rány vytrpět. Jejím jediným přítelem byl kříženec německého ovčáka a vlka, Falco. Milovala ho a trávila s ním volné chvíle. Lidé z vesnice ji přehlíželi a byla označována, jako “ta divná od toho opilce“.

Falco nikdy nedokázal zapřít vlčí povahu. Poslouchal jen Ayabu a s ní si vytvořil neobyčejně silné přátelské pouto. Kde se objevila Ayaba, objevil se i Falco a obráceně. Na jiné osoby byl však stále prudký a agresivní, jen na Ayabu ne, ta jediná ho dovedla, zkrotit.

Jak již bylo zmíněno, Ayaba byla neskonale krásná. Dlouhé vlasy, podobné černému vodopádu, ji spadali k lopatkám. Tvář zdobily hluboké, nebesky modré oči, pod nimi byl menší nos, který skvěle zapadal do její tváře a úzké rty, Pleť podobná alabastru, jakoby Ayaba nikdy nevycházela z domu. Brala na sebe různé šaty, které měla, ale díky chudobě nikdy nemohla mít nějaké hezčí a slušivější.

Vystupovala klidně a tiše, vždy se ke všem chovala slušně a k dospělým chovala téměř neskonalou úctu, jejího otce nevjímaje. Velmi ráda trávila celé dny na poli za vesnicí, nedaleko od místa, kde se pásli ovce. Ayaba je pozorovala a jelikož byla velmi přemýšlivá, snila o lepším životě a dalších věcech, které ji život odepřel. Ostatní děti z vesnice si ji nevšímaly a nechtěli ji mezi sebe. Slovně ji napadali a uráželi, proto se Ayaba stranila jakékoliv společnosti. Jedinou výjimkou byl Falco. Přesto si však připadala osamoceně. Nebyl zde nikdo, krom jejího psa, který jí ani nepatřil, ve skutečnosti nepatřil nikomu. Neskutečně strádala a přísahala si, že až dosáhne plnoletosti, odejde. Odejde do města, kde začne nový život. Rozhodla se a byla o tom skálopevně přesvědčena.

V tu dobu však netušila, že do města odejde mnohem dříve, než čekala (a taky netušila, že zhebne dřív, než se vůbec té plnoletosti dočká). Jednou, když se vrátila navečer domů, našla v domě nejen otce, který byl opojen alkoholem, ale taky cizí ženu. Tu ženu už viděla, ale nemohla si jí pamatovat. Byla to sestra jejího otce, teta Gleti z Bordeaux. Ta se rozhodla, že navštíví po dlouhých 10 letech svého bratra. Ayabě byly tenkrát pouhé 3 roky, když tetu Gleti poznala. Proto ji ta žena, která nyní stála před ní v té skromně vybavené kuchyni, nebyla nijak povědomá. Teta ji však poznala ihned. Srdceryvné setkání však proběhnout nemohlo, jelikož teta Gleti děti neměla nijak ráda a 13letá neteř netvořila žádnou výjimku. Teta ji propíchla pohledem a představila se. Nakonec z ní vylezlo také to, že je Ayabin otec notorický piják, neschopný se postarat o své dítě a tak si Ayabu odveze sebou do Bordeaux, svoje zhnusení nad touto skutečností Gleti nepokrytě dávala Ayabě najevo. Ta však z této představy byla nesmírně nadšená. Nesmíme ale zapomínat, že Gleti děti neměla ráda a proto na sebe rozhodně žádné nechtěla vázat, natož dobrovolně. Už od první chvíle toho setkání, měla Ayaba svůj osud přivázán k internátní škole v Bordeaux. Tento fakt ovšem nevěděla a asi, i kdyby věděla, bylo by jí to v tu chvíli jedno. Byla ráda, že jde pryč z vesnice do města. Byla přeplněna naivními představami.

Gleti si tedy Ayabu odvezla sebou. Ayabi nadšení opadlo, když zjistila, že opouští nadobro svého psa Falca. Otec se zrovna válel kdesi pod stolem, takže Ayaba na něj tak trochu zapomněla, že by měl jet do Bordeaux taky. Ayaba byla tedy přes celý rok umístěna v internátní škole, která se jí snažila převychovat k obrazu svému a rozhodně to pro Ayabu nebyla žádná procházka růžovým sadem.

Musí se ale nechat, že se jí život zvedl z toho životního minima. Přesto by dala snad vše za to, aby se mohla vrátit na vesnici a do svého bývalého života. Město nebylo takové, jak si ho představovala. Ano, měnila názory jako fusekle (které tak často zase neměnila, ale to je fuk). Jednou chtěla do města, podruhé zase zpět na vesnici. Ta holka si prostě neuměla vybrat, avšak i přesto byla nesmírně přemýšlivá a chytrá. Dalece převyšovala svoji inteligencí a morálními zásadami své vrstevníky.

Prázdniny trávila u tety. Ta nebyla její 2měsíční přítomností zrovna odvázaná a dávala jí to efektivně najevo. Tetinu nevoli by nemohl nepostřehnout ani dvojnásobně oslepený člověk s IQ 0. Ayaba měla IQ velmi vysoké a viděla se svýma modrýma očima velmi dobře, takže si tetinu nechuť velmi dobře uvědomovala. Celé dny tedy raději trávila mimo sídlo tety Gleti. Nejčastěji přímo v Bordeaux. Za ty 3 roky si stále nezvykla na rušný život města. Nebo jednoduše byla natolik přemýšlivá, že se nedívala, kam jde.

Jedno srpnové ráno šla Ayaba po chodníku, jenž vedl jednou z mnoha ulic tam. Zahloubána ve svých myšlenkách si nevšimla velké cedule, ani zářivě červené pásky, které jasně označovali, že chodci mají přejít na druhý chodník, jelikož tato strana chodníku se opravuje a uprostřed je velká díra. Nebohou Ayabu nezastavila v pochodu ani páska, ani cedule o přecházení. Spadla do té díry, kde si zlomila vaz.

Dělníci, kteří chodník spravovali, byli načerno zaměstnaní Češi a proto, když nalezli bezmála po 4 hodinách bezvládné tělo Ayaby, vyděsili se. Byli ve Francii načerno, bez pracovního povolení, bez zdravotního pojištění i sociálního. Proto se těch pět z východu rozhodlo, že rozkopaný chodník budou muset dokončit dříve, jak za 10 let. Ayaba by totiž do té doby trochu více zhubla a navíc, intenzivní vůně zdechliny by asi byla nepříjemná a budila by nežádoucí pozornost. Chodník byl tedy spraven velmi narychlo, avšak festovně. Díra se zalila zčásti betonem, tedy i s tělem Ayaby. Beton byl zakryt hlínou a na tu přišly dlažební kostky. Skupinka Čechů pak narychlo opustila Francii a vrátila se do Čech. A Ayaba? Jestli ten beton nerozbily, tak leží v tom chodníku dodnes.